Ještě včera (předevčírem?) jsem tu psala o jarním vzduchu a dneska vyjdu ven a co nevidím – všude sníh. Sníh, sníh, sníh. Na autech, rozbředlý na chodníku, padající ze šedé oblohy. Začínám si připadat monotonní, tím spíš, že už jsem se zimy nabažila a radostně bych se s ní už loučila. Ale když už se mi poštěstilo vidět opravdu zasněženou (s uvozovkami, žádné závěje, spíš silná vrstva cukrového poprašku) Budapešť, neváhala jsem a vyrazila jsem na lov.
Celkově nebyl den nijak krásný a kouzelný, uznávám…
Vlastně bylo dost hnusně, když se to vezme kolem a kolem.
Ale přesto dokázal sníh kouzlit…
A když se pak najednou město začalo rozsvěcet, světla se prodrala i skrz mlhu a maličké vločky
Díky počasí byly volně přístupné i místa jinak zabarikádovaná před turisty
Takže jsem se konečně dostala i k tolik vytouženým záběrům….
Nepohrdla jsem ale ani záběry starými, nikdy neokoukanými. Tím spíš s bílým posypem.
A nejkouzelnější samozřejmě byl úplně neporušený sníh, třpytící se v městských světlech.
To nejlepší ale na celé věci bylo, že kvůli zimě a sněhu tu bylo úplně, ale úplně prázdno… Jev téměř nevídaný.
