V neděli jsem po několika dnech bez informací zapla zprávy na 24 a nestačila jsem zírat. Ještě den před tím jsem stála pod Parlamentem na břehu Dunaje, koukala dolu a pronášela větu „No jo, je hodně vody, ty kameny ani nejsou vidět.“ Ani v nejmenším jsem netušila, že to, co považuju za hodně vody bude v porovnání s dneškem spíš vyschlá strouha. S nervozitou sleduju, jak se česká kotlina pomalu mění na moře (teď už snad pomalu zase zpátky v krásnou českou kotlinu) a pozoruji, jak se i tady, dál po proudu Dunaje, chystají, co jim řeka přinese. (Ne, geografickou souvislost to nemá, já vím.)
Na internetu se to začlo množit fotkami stoupající hladiny řeky. Takže jsem se rozhodla, že je na čase popadnout foťák a jít také něco zaznamenat. Aspoň na památku. Naštěstí to nejspíš nebude památka na nějak ničivou povodeň. Kulminace se očekává dneska večer a rezervy ještě jsou. Koryto je tu široké a hluboké a i když voda se přes jeho okraje už přelila a znemožnila průjezd na nízko položených nábřežích, horní silnice jsou zatím bezpečné. Jen neuvěřitelně zacpané zmatenými řidiči. S největší pravděpodobností v bezpečí i zůstanou.
Přesto je docela zajímavé vidět místa, kudy člověk ještě před pár dny šel, pod hladinou. Nemluvě o několika zajímavých pohledech na hrad či mosty. Ty teď zdánlivě stojí uprostřed širokého jezera. O tom vám, kteří se teď nedejbože brodíte doma, asi nemusím vykládat, co?
Shrnuto a podtrženo to zatím vypadá dobře a nemyslím, že by to tu napáchalo moc škody. Jak jsem řekla, to nejhorší prý teprve přijde, ale už vzhledem k očekávání věřím, že to tu mají pod kontrolou, škody to nenapáchá a zůstane to jen u těch pár zajímavých fotek.
