Autor: David Levithan
Originální název: Every day
Český název: Den co den
Vydání: 2012 (Česko 2013)
Žánr: Fantasy, mysteriózní, román
Počet stran: 344 (česká verze)
Proč jsem po knize sáhla
Znáte takový ten zoufalý pocit, kdy nemáte co číst a nemáte ani nápad, co byste číst mohli? Navíc cokoliv máte ve čtečce (v mém cestovním případě), vám není zrovna po chuti a nějak toužíte po něčem jiném, novém, nápaditém. Tiše jsem si přiznala, že bych si úplně nejradši přečetla nějaký chytlavý naivní příběh YoungAdult městské fantasy. Takže jsem začla hledat a googlovat a brouzdat po servech o knihách a hledat přesně něco v tomhle duchu. Až na mě vypadl název Everyday. Kromě jiného to taky byla jedna z mála knížek, co se mi povedly sehnat, což jí taky hodně pomohlo dostat se do mé knihovny, ale zaujal mě už samotný nápad.
Upoutávka hlásala, že na stránkách této knihy najdu příběh A, probouzející(ho) se každé ráno v jiném těle. Na jeden den si zkrátka vypůjčí život někoho jiného, snaží se příliš nenarušit kruhy, pokračovat tak, jak by si to daná osoba, v níž se momentálně nachází, představovala, večer jde spát a ráno se probudí zase jinde. Neměnný rituál, ve kterém už po šestnácti letech života umí relativně chodit. Neměnný rituál, který naruší až to, když se probudí v těle jistého Justina a bezhlavě se zamiluje do jeho přítelkyně. A začne porušovat vlastní pravidla. Myšlenka samotná je naprosto skvělá. Hostitele od S. Meyer jsem nečetla, ale tématicky mi to přišlo trochu podobné a vážně mě nesmírně zajímalo… jak?! Jak to funguje? Jak takový člověk dokáže žít? Jak takový člověk má šanci na lásku?
Děj
S výše popsaným vědomím jsem se pustila do četby a souhlasím, že se kniha četla v podstatě sama. Což bylo přesně to, co jsem hledala. Zcela překvapivě se hned první den člověk setká s Rhiannon, osudovou dívkou bytosti, která střídá těla a o které je teda těžké říct, zda se jedná o muže či ženu (v tomhle by mě velmi zajímal český překlad, angličtina neměla problém). Nicméně v těle Justina začínáme klasickým romantickým příběhem, který až překvapivě rychle postupuje až k polibku (Rhiannon s Justinem přeci jen chodí, ale stejně je člověk takový vyjukaný po všech těch teen-romancích, kde i k první puse člověk musel přelouskat dvě stě stránek).
Od prvního dne tedy A začne porušovat pravidla, se kterými žil(a) 16 let, podle kterých se naučil existovat. A hledá cesty, jak Rhiannon znovu vidět, jak se s ní znovu setkat, mluvit s ní a ve finále jak jí dokonce říct pravdu. Samozřejmě mu velmi pomůže to, že se s ní každý den může vidět v jiné podobě a přitom se znalostí věcí, které ona sama nikomu neřekla, jen určitým lidem – tedy vždycky A, aniž by to věděla.
Je tu ovšem řada problémů, i když se Rhinnon smíří s tím, že to, co jí A říká, je pravda. Především – nikdy nevíte, v jakém těle se probudíte. Ano, bude vám přibližně stejně a budete se nacházet plus mínus v téže lokalitě (v tomto případě ve státě Maryland. Problém by nastal, kdybyste s jedním z těl odletěli na Hawai, jak se bohužel v jednom případě málem stane). Daný člověk, jehož tělo máte půjčené, má svůj život. Svoje plány, svoje povinnosti, svoje neřesti. Můžete se ocitnout v těle feťáka, kdy lze pouze přečkat den v utrpení a s vědomím, že za jeden den ho stejně nevyléčíte. Můžete se probudit v těle sportovce, který má spoustu povinností a není tedy možné je jen tak hodit za hlavu a hnát se přes půlku státu za nějakou holčinou. Můžete se probudit v těle někoho, kdo se chystá odcestovat, nebo prostě jen nemáte k dispozici auto. Nemáte tedy vůbec žádnou jistotu, že svou milovanou osobu druhý den uvidíte, nemáte nejmenší jistotu, že budete k dispozici, když vás bude potřebovat… Nemůžete slíbit vůbec nic, jen snahu. Nemůžete ani vedle milované osoby usnout a ráno se vedle ní probudit, protože ráno by se vedle ní probudil právoplatný majitel těla a nejspíš by utrpěl nemalý šok.
Pokud to všechno není málo, přesvědčte milovanou osobu, aby respektovala to, že každý den, vypadáte jinak. Nikdy jste sice pohledný a sympatický mladý kluk, jindy jste ale rockerka či ultrasexy vysoká černoška. A někdy máte 250 kilo nadváhu, což sexy není ani trochu.
Dojmy, názory, pocity
Celá kniha se tak v podstatě točí kolem toho, jestli Rhiannon kývne nebo couvne. Jestli bude s Justinem nebo se s ním rozejde a bude s A. Po chvíli to bohužel začne být poněkud zdlouhavé. Neříkám přímo nudné, ale je fakt, že po určité době vidíte bezvýchodnost situace a nevěříte na dobré konce a stejně se to pořád táhne dál.
Zajímavé je sledovat, jak moc začne A cuchat životy jiným, jen aby se s Rhiannon viděl(a). Někdy je to až přes čáru a napadlo mě, že někdy by jí prostě jen mohl(a) zavolat, že to ten den nejde. Stává se.
Zajímavá je nesporně i ta myšlenka, o čem vlastně láska je. Pro A je to o bytosti, o té druhé bytosti, která zapadne jako puzzle a vy víte, že je to tak správně. Pro Rhiannon sice taky, ale skutečnost, jestli je ta druhá bytost muž nebo žena pro ni taky hraje roli. Je tedy láska jen o duši nebo i o těle? V kolotoči děje, který ho v určitou chvíli konfrontuje i s tím, že ho nazývají ďáblem (když takhle pocuchá život spořádanému klučinovi, jen aby se dostal na party za Rhiannon), se taky dostáváme k otázce, co člověka dělá takovým, jaký je? Nic nebrání A, aby se jako ďábel choval(a), aby ničil(a) cizí životy, aby vraždil(a) s vědomím, že nikdy nebude polapen(a). Naopak, A se snaží být dobrým člověkem a když se probudí v těle školní mrchy, má problém udržet její tvář. Snaží se pomoci i tam, kde tuší, že za jeden nic skutečně nezmůže a musí tedy oslovit okolí, aby danému člověku pomohlo, protože on sám to nedokáže. A úplně nejúžasnější je asi to, vidět, jak to vypadá, když je někdo naprosto tolerantní a nic neodsuzuje. Snad jen to, když si ničíte život drogami.
Závěr knihy mě překvapil tak napůl. Překvapilo mě, jak A situaci s Rhiannon vyřešil(a) a nějak se nemůžu zbavit pocitu, že na jednu stranu to byla geniální myšlenka, ale na stranu druhou to byla myšlenka více než naivní a láska takhle nefunguje. V jednu chvíli příběhu jsem čekala velký, „překvapivý“ zvrat, který se ale bohužel nekonal a příběh pokračoval prvoplánovitě.
Úplně nejvíc jsem ale cítila určité zklamání po dočtení, protože mi najednou došlo, že celá kniha působila jako předehra k tomu, co bylo v samotném závěru jen nakousnuto. V kontrastu s poslední kapitolou si najednou člověk uvědomil, že v celé knize pořádně nebyla žádná akce, žádný skutečný děj, jen příběh o tom, jak se dva zamilovaní lidé snaží dostat k sobě. Téměř lyrické vyprávění předstírající epiku.
Závěr
Rozhodně nelituji času stráveného s touhle knihou, protože přesně splnila to, co jsem chtěla – večer jsem se těšila do postele, až se k příběhu vrátím a zase se v něm o kus posunu. Byla jsem nesmírně zvědavá, jak to všechno dopadne a nutilo mě to o knize přemýšlet i během dne, vymýšlet teorie a sama přemýšlet o tom, o čem vlastně láska je. Což je něco, čeho si u knih vážím.
Mělo to svoje mouchy, možná mi skoro přišlo, že si autor mohl s některými věcmi trochu víc pohrát, ale možná úmyslně ponechával prostor čtenáři, aby si věci promyslel a zvážil sám.
Máte-li rádi mysteriózní příběhy, které sice věkem protagonistů spadají do YoungAdult literatury, ale rozhodně netrpí takovými nešvary, jako průměrná YA literatura, sáhněte po knížce a zamyslete se nad tím, jaké máme vlastně štěstí v tom, že máme jistotu zítřka.
Citace
• It’s one thing to fall in love. It’s another to feel someone else falling in love with you, and to feel a responsibility toward that love.
(Jedna věc je být zamilovaný. Úplně něco jiného je ale cítit, jak někdo miluje vás a cítit zodpovědnost vůči této lásce.)
• I feel such a tenderness for these vulnerable nighttime conversations, the way words take a different shape in the air when there’s no light in the room.
(Cítil jsem se zranitelný během těchto nočních hovorů. Slova nabývají jiných tvarů, když je v pokoji tma.)
Překlad je můj, v originálním českém překladu si s tím nejspíš poradili jinak =)