Aneb učitelova noční můra se šťastným koncem.
Uznávám, že jsem nezahájila zrovna optimisticky, když jsem na první pondělní hodinu přinesla testy a začala jsem hřímat, co to tam psali za pitomosti a že jsem z toho byla vážně nešťastná. Rozdala jsem jim ty hrůzy, ustála otrávené výrazy a pak to přišlo – dotazy, proč tady není plný počet bodů a proč tady je tohle špatně…
„Proč jste mi neuznala Hradčany?!“
„Protože Karel IV. založil Nové Město, ne Hradčany.“
„Ale profesor XY nám říkal…“
A byla jsem v háji. Profesor XY, kapacita mezi kapacitami, člověk, jehož znalosti hluboce obdivuji. Samozřejmě, že mě naprosto rozhodilo prohlášení, že Karel IV. založil Hradčany, když jsem o tom doteď neslyšela. A samozřejmě, že jsem v očí už tak naštvaných studentů klesla, protože jsem zjevně byla rozhozená a zjevně jsem nevěděla. Čert vem nějaké moje dojmy a pocity, že je to blbost, z fleku jsem nebyla schopná své dojmy obhájit, XY říkal něco jiného, jsem blbá a ani nevim, co učim…
Zbytek hodiny jsem ustála, ale kdykoliv jsem zabrousila kolem tématu Prahy, hned mi to vyskočilo zpátky a já nebyla schopná se pořádně soustředit. Navíc s přítomností asistenta ve třídě – tedy dospělého, který si nepochybně taky klepal na čelo, jak jsem blbá.
Hned po hodině tak nastal proces googlování. Učebnice totiž tvrdila totéž, co studenti – Karel IV. po roce 1353 zahajuje výstavbu Hradčan. Jenže já si přípravu na Karlovu proměnu Prahy dělala bez učebnice, z tisíců jiných zdrojů, a je pravda, že zrovna na hradčanskou historii jsem se nikdy nezaměřovala, protože prostě u Karla nikdy zmiňována tato část Prahy nebyla.
Až teď, když jsem cíleně pátrala po hradčanské historii, jsem pár zmínek objevila. Ale nic o založení. Zapojila jsem kolegu, zapojila jsem pár pražských průvodců, po příchodu domů jsem zapojila několik odborných publikací o dějinách Prahy. To všechno proto, abych se dozvěděla, že se vlastně nic určitého neví. Ale dobře to v té učebnici stejně nemají.
Kolem roku 1320 učinil z Hradčan poddanské město Hynek Berka z Dubé, nejvyšší pražský purkrabí (wiki), v 70. letech 14. století toto město Karel rozšiřoval západním směrem (kralovskacesta) a také vybudoval hradby (starapraha). V době husitských válek, roku 1420 byly Hradčany vypáleny, což se opakovalo i o sto let později 1540. Oblast Pohořelce koneckonců hořela každou chvíli, jak je patrné už názvu (praha1). Teprve roku 1598 povyšuje toto pražské město na královské Rudolf II. (atlasceska).
Všechny výše uvedené zdroje se v podstatě shodovaly. Nikde žádný Karel IV., tedy až na to rozšiřování a budování hradeb, ale žádná zakládání, povyšování, nic. Dokonce i Malé dějiny Prahy od J. Janáčka říkají, že „Hradčanské návrší bylo osídleno, ale postrádalo jakýkoliv pevný řád. Teprve pak nejvyšší purkrabí zemský proměnil Hradčany v poddanské město a v symbióze pražských měst se objevil třetí člen, nejméně významný a nejvíce závislý na sousedství Hradu.„
Nakonec jsem ale přeci jen něco našla. Ottův historický atlas – Praha od E. Semotanové celou věc posouvá novým směrem. „Ve starší literatuře byl tento počin (vznik poddanského města) připisován nejvyššímu purkrabímu Hynkovi Berkovi z Dubé po roce 1320. Novější názory kladou toto založení do třicátých až čtyřicátých let 14. století v souvislosti s příjezdem mladého kralevice Karla do Prahy v říjnu 1333 a následným zahájením stavebních prací na zpustlém Pražském hradě.„
Jinými slovy – všichni máme pravdu. Učebnice tedy jen napůl, s tím rokem to příliš nesedí, ale jinak ani archeologové si úplně nejsou jistí, zda v tom měl prsty nejvyšší purkrabí nebo sám velký císař. Na rozdíl od zakládací listiny Nového Města, nic takového v případě Hradčan neexistuje, je tedy otázkou, co přinesou další výzkumy.
Pro mě to ale přes ty prvotní nervy a nepříjemnosti byla opět možnost pořádně se ponořit do dějin Prahy a taky příležitost zase si jednou ověřit, že učebnice neví úplně vše. Tuhle jsem se třeba v literatuře dozvěděla, že Chrám Matky Boží v Paříži se odehrává ve středověku za vlády Ludvíka XVI. Nejtěžší je ale ustát ten moment ve třídě, kdy prostě nevíte, ale přesto vám to nesedí.
A takhle my na těch školách válčíme. Neustále jsme konfrontováni, zda to, co si myslíme, že víme, skutečně víme, nebo je to už všechno dávno jinak.
Jelikož dneska se spoustou informací, tady ještě jednou přehledně zdroje:
Wikipedie: Hradčany
Stará Praha: Historie, Hradčany
Atlas Česka
Královská cesta: Hradčany
Praha1.cz: Pohořelec
Semotanová, Eva a kol.: Ottův historický atlas – Praha (2016) – mimochodem úchvatná kniha!
Janáček, Josef: Malé dějiny Prahy (Panorama 1967, 1983)