Bývala bych čekala, že zrovna pro Maďary je něco jako komerce příliš přízemní a jejich hrdé duše budou Vánoce slavit až v období adventu. Jasně, obchodní domy se ovládnout nedají, ale že už teď vytáhnou vánoční stromky a dokonce vánoční trhy, bych si vážně netipla. Když už se tak ale stalo, nemíním se nějak zuřivě bránit a docela spokojeně se vezu na vlně vánoční atmosféry, která se pomalu rozlévá městem a prokousává se dokonce i tou nesnesitelnou mlhou.
Okraje města jsou touto nákazou ještě nedotčené. V centru občas narazíte na obchůdek, poctivě vyzdobený – tak jako předtím všude zářily barvy podzimu a za výlohou se proháněli ježci všech druhů a velikostí, tak se teď za ojíněnými vitrínami pyšně nakrucují vánoční stromečky a sobové, zavalení kupami umělého sněhu. Nad ulicemi se klenou girlandy, které se s brzy přicházejícím večerem rozsvěcí a bojují s podvečerní tmou.
Když se ocitnete v samém srdci města, kde se sbíhá několik dopravních tepen, tedy na náměstí Deák Ferenc tér, natáhnou se k vám voňavé ruce svařeného vína, trdelníků, dřevěného uhlí a nepřeberného množství koření. Odpoledne vás lehce provedou, s blížícím se večerem se musíte prodírat nenasytnými davy turistů, až do vánočního městečka na Vörösmárty tér, kde se všechny vůně slejou v jednu jedinou, nepopsatelnou a báječnou vánoční směsici.
Nakoukla jsem sem už během týdne, ale dneska jsme si s kamarádkou udělaly cíleně výlet na trhy, podívat se, co tu vlastně mají a poklábosit nad svařákem. Nafotila jsem si spoustu stánků zářících barvami, vyhlídla si krásný vánoční hrneček, pro který se ještě vrátím a zakotvila u stánku s horkými nápoji, mezi kterými nakonec nad alkoholem vyhrála horká jablka se skořicí.
A tak jsem strávila páteční podvečer pod svítícím stromečkem, ruce si hřála o kelímek, z něhož stoupala sladce vonící pára a bavila se rozebíráním roztodivností maďarského jazyka. A vánoční atmosféra mě začala naplno pohlcovat.