Jsem si vědoma toho, že tento článek je trochu na hraně. Svým tématem a svým nápadem a pojetím. Dovoluji si ho napsat v době, kdy už se zdá, že se snad vše v dobré obrátí. Troufnu si totiž hrát na vědmu a předpovědět, že Hollywood se zachová jako ještě větší hyena a my se za nedlouhé dočkáme filmové verze dramatického příběhu z thajské jeskyně.
Od té doby, co se o psaní, čtení a stavbu příběhů zajímám více, a hlavně více odborně, jsem už několikrát ve zprávách zaslechla příběhy, které mě zaujaly, ale tohle je úplně jiná liga. Tenhle příběh má totiž naprosto všechno, co Hollywood hledá (jedna složka chybí, ale je snadno doplnitelná). A nebudeme si nic nalhávat, scénáristé jsou dost na suchu – jak ukazují tisíceré remakey, dvoustá pokračování a neustálé restarty. Samozřejmě celý ten příběh sleduji se zatajeným dechem, každého vytaženého div neobrečím radostí (jo, jsem cíťa), ale když se od toho zkusím emočně odstoupit, vážně vidím potenciál.
Nepostradatelné části silného příběhu:
Pravdivost – Velká, velká přidaná hodnota. Pod film mohou scénáristé připsat to magické „podle skutečné události“. Jednak celá ta dramatičnost vyzní o to víc, že je to vlastně pravda – skutečně se to stalo, skutečně nějaké děti zůstaly zaseklé ve vlhké tmavé jeskyni. Zároveň to ale podtrhuje celou šílenost věci. Protože kdyby tohle všechno nějaký scénárista vymyslel a napsal, nejspíš už dramaturg by mu to shodil ze stolu, že je to moc šílené, že to by se nikdy stát nemohlo. Jenže takhle mají prostě a jednoduše omluvenku pro všechny neuvěřitelnosti, protože se to prostě stalo.
Drama – no, dramatické to celé tedy rozhodně je. Už od momentu, kdy přišla zpráva, že skupina chlapců se ztratila v jeskyních, kde je uvěznila voda. Následujících devět dní se začínal rodit silný materiál. Hledání, pátrání, víra, že potápěči najdou chlapce ukryté na místě A, kde ale nikdo nebyl! Zklamání. Napětí vrcholí a devátý den je skupina nalezena na úplně jiném místě dvěma hrdinnými muži z cizí země. Jsou všichni, živí a relativně zdraví.
Přátelství – dvanáct kluků a jejich mladý trenér. Fotbalový tým doprovází dokonce kamarád jednoho z hráčů, jedná se tedy asi o docela dobrou partu, která spolu tráví čas i mimo tréninky. Ti všichni se ocitnou uvěznění ve tmě v jeskyni. A musí tam nějak přežít devět dní (což ale oni nevnímají, jak dlouho je, ani nevědí, jak dlouho to bude). Nepochybně tam musely pracovat emoce, vzájemná podpora, nejspíš tam je někdo se smyslem pro humor, kdo je držel náladou nahoře, velkou roli sehrál určitě i trenér, nejstarší, ale přesto mladý kluk. Který se nepochybně musel potýkat i s výčitkami svědomí, protože tam všichni trčí kvůli němu (minimálně on je ten dospělý zodpovědný).
Nebezpečí – dostat se k celé skupině je hodně nebezpečný podnik. Čtyři kilometry krkolomné cesty, brodění se blátem, úzkými průrvami, proplavání temnou kalnou vodou, část se musí šplhat. Náročné samo o sobě, ale ještě když máte na sobě výbavu na potápění… A co hůř – stejnou cestou se musíte dostat i ven. Přesně tudy musí projít a vyjít i chlapci, kteří navíc neumějí ani plavat, natož se potápět. Hrozí panika v temném prostředí, řeší se dýchací masky, toho nebezpečí a rizik je hrozně moc.
Smrt – bohužel ani tohle nechybí. Energický sympatický záchranář, který se dobrovolně zapojil do záchranných akcí a skupinu zásobuje kyslíkem velmi ironicky umírá, protože jemu samotnému kyslík dojde. Položil život za záchranu dětí. Dneska je tak v módě nechat aspoň nějaké postavy umřít, jinak prý příběh nemá sílu (no nevim, v mnoha příbězích bych se bez této síly obešla).
Děti – silný prvek. Jak jsou ve filmu děti v nebezpečí, je to hned automaticky silnější. Děti maj punc nevinnosti, většinou za svou situaci nemohou, jsou to velmi atraktivní oběti pro scénáristy. Tady se to bohužel povedlo perfektně. Skupina hochů ve věku 11 – 16, tedy už to nejsou úplně malé děti, ale zároveň to ještě nejsou dospěláci. Chlapecké dobrodružství se změnilo v drama. Navíc si představte to klučičí natěšení, že určitě chtěli sledovat Světový pohár. To dětské zklamání, že vlastně nic neuvidí… Jasně, řeší primárně něco jiného, hlavní je přežít, ale na druhou stranu právě dětem se dá odpustit taková povrchní banalita a zájem o něco tak podřadného jako jsou fotbalové zápasy. A je to další emoční struna, na kterou se dá hrát.
Láska – jediná složka, která zatím chybí. Minimálně ji media nezmiňují. Samozřejmě, rodičovská láska k dětem tu je, ale to není ta správná romantika, kterou potřebuje Hollywood. Jak už jsem ale nahoře psala, nic, co by se nedalo rychle doplnit. Stačí trochu doladit životopis mladého trenéra. Pětadvacetiletý mladík v plné síle, ten jistě bude mít někde nějakou slečnu. Pro větší dramatičnost by mohli mít před svatbou, ale to už jdu možná moc krvelačně do masa.
HappyEnd – Aspoň doufám. Zatím je venku nějakých osm dětí. Uvnitř zůstává zbytek týmu a trenér, celkem 5 osob plus záchranáři. Ven byly vyneseny také dopisy pro rodiny, poměrně veselé a nadějné, s vyhlídkami na narozeniny.
Úplně vidím závěr filmu: Posledního kluka tahají ven, zpomalený záběr, vojáci kolem jásají, dítě přenášejí do sanitky, ta mizí v dáli, siréna zapnutá, obraz se zamlžuje, temní, začíná hrát hudba… Pak se znovu objeví obraz, stále stejná hudba, něco pomalého, ale optimistického, plného emocí, zpomalené záběry na jednotlivé chlapce, jak znovu hrají, trenér se setkává se svou dívkou, poslední záběr je narozeninová oslava malého fotbalisty, který se raduje nad dárky, ale hlavně rodiče se radují, že ho mají zpátky… Možná úplně posledním záběrem by mohla být vystavená fotografie – některá z těch, které obletěly svět, třeba semknuté ruce záchranářů nebo některá z fotek chlapců.
Jo, doufám, že to skončí happyendem, že se všichni dostanou ven a už nebude více mrtvých. Doufám, že to všichni zvládnou ve zdraví, bez následků. Ale uznejte, že tam ten silný hollywoodský příběh prostě je.
(Aktuální stav podle Seznamu.cz)
A ještě jeden odkaz na Lidovkách, který taky zapadá do mého scénáře – uvězněné děti jsou tak závažné téma, že jde stranou i politika, nikdo neřeší rasy, náboženství, nic… Přečtěte si!