Hlavně ve chvílích, kdy přijede někdo návštěvu, pátrám po místech, kde bychom se mohli dobře najíst, neutratit majlant a přitom si užít opravdu maďarské jídlo. Protože jídlo tu mají vážně skvělé a stojí za to ho zažít, když už se sem dostanete. Jak jsem psala o pár článků dřív, musím se znova podívat do té jinak příšerné knihy Guláš z turula a načerpat novou inspiraci, ale na druhou stranu nevím, jestli najdu něco dostatečně reprezentativního. Dnešní sbírka se rozhodně nemusí stydět předložit svou nabídku turistům všech typů. Nejedná se o vyhlášené podniky jako je Gundel nebo New York café, ale spíš o menší a útulnější posezení.
Drum café
Adresa: Dob utca 2, Budapešť
První restaurace, kterou jsem objevila, je spíš bar (název to definuje ještě úplně jinak, ale kavárna mi nepřijde výstižná). Takové malé cosi s pár stolky, ale s docela širokou nabídkou jídel. Jednak jednotlivé chody, ale také předem sestavená menu za výhodnou cenu, což jsem ocenila nejvíc. Za v přepočtu stovku jsem si mohla pochutnat na rajské, výborném, ba přímo skvělém leču (sice vegetariánské menu, ale ten nádech klobásy byl nezaměnitelný) s malými nočky a na závěr ještě dezert, opět tradiční maďarský – somlói galuska (kousky piškotového těsta, s krémem, šlehačkou a čokoládou).
Při druhé návštěvě jsem zkusila samostatný hlavní chod, který už mě neoslnil tak jako minule, ale rozhodně jsem si nestěžovala. Zkusila jsem i zdejší Gundel palačinku, pro kterou mám nebývalou slabost (palačinka s ořechovým pyré a čokoládou). Nebyla tak luxusní jako ta v Debrecíně, ale zato jsem si poprvé v životě užila flambování.
Hospůdku najdete jen o ulici vedle od Velké synagogy, která je turistickým cílem, stejně jako celá židovská čtvrť ležící za ní. Navíc se nachází jen nedaleko od poměrně důležitého dopravního uzlu, náměstí Deák Ference, kde se kříží metra a odkud jezdí autobus na hrad.
Aktualizace 2016: Můj zapadlý bar byl zjevně populárnější, než jsem myslela. Dnes je výrazně rozšířen, ověšen nezbytnými paprikami a kotlíky a přetéká turisty. Menu zůstalo téměř stejné, jen zmateného číšníka nahradili nabušení frajeři, kteří se ani nesnaží mluvit s vámi maďarsky. A jídlo už taky nebylo tak úžasné.
Update 2021: Drum café je navždy ztraceno. Stala se z toho past na turisty, menu sice zůstalo víceméně stejné (až na ceny, logicky), zato jsou neskutečně pomalí a jídlo nic moc… Dala jsem tomu poslední šanci a už never more.
Csalamádé vendéglő
Adresa: Bakfark Bálint utca 1-3, Budapešť
Tenhle hostinec jsem objevila na MDŽ, takže tim spíš si mě získal. Ale i bez 50% slevy stojí za to ho vyzkoušet, zvlášť pokud jste na druhém konci města od výše uvedené hospůdky, na budínské straně. Nachází se v suterénu, ale rozhodně nejde o zaplivanou špeluňku, ale o hezky a střídmě vyzdobené útulné posezení. Obsluha je milá a samozřejmě mluví anglicky, stejně jako menu vám přinese v angličtině, jakmile pochopí, že nejste „jejich“ (pokud je nematete maďarskými pozdravy).
Upřímně mě nalezení tohohle podniku potěšilo, protože jsem se chtěla vyhnout McDonalldu. A když jsem na vývěsce před vstupem viděla hortobágyskou palačinku (plněná masem) za pár forintů, bylo rozhodnuto. Sice se nakonec ukázalo, že je myšlená jako předkrm, ale byla jsem se smíchem ujištěna, že není problém mi z toho vytvořit hlavní chod. A doplněná o omáčku z masa na paprice a politá smetanou… Neměla bych psát tyhle články hladová. 😀
Vzhledem k neplánované oslavě MDŽ a vzhledem k ceně, na které jsem v tu chvíli za svůj oběd ocitala, neodolala jsem a opět podlehla szomlói galuskám, které v podání zdejších mistrů byly královským dezertem, nad kterým jsem po prvním soustu málem umřela blahem.
Jak jsem naznačila už v prvním odstavci, tahle restaurace se nachází kousek od druhého poměrně významného dopravního uzlu ve městě, tentokrát od náměstí Széll Kalmán (dřívější náměstí Moszkva, jak se mu stále dodnes říká), kudy jezdí „okružní“ tramvaje 4 a 6. My k ní došly procházkou z hradu, když jsme seběhly Vídeňskou bránou do podhradí.
Étkezde Kisharang
Adresa: Október 6. utca 17, Budapešť
Neboli „kantýna Malý zvon“. Původně jsem hledala něco úplně jiného, ale hlad je hlad a když jsme potkaly tuhle kantýnku, musely jsme uznat, že pořádný oběd by bodl. Uvnitř to praskalo ve švech a bylo skoro štěstí, že jsme se někam vmáčkly. Než jsme dojedly, zůstaly jsme skoro samy.
I tady je možnost objednat si výhodnější kompletní menu. Vzhledem k vytíženosti ale tentokrát některé chody došly, takže jsem skončila u výborného, skvělého, úžasného vepřového guláše s tarhoňou a tradičně jsem se mohla utlouct, jak to bylo dobré. A popravdě, tady konkrétně v tomto podniku doporučuji domácí malinovou limonádu. Tak dobrou malinovku jsem snad ještě nikdy nepila. Jediné, co mi trochu kazilo dojem, byla slečna servírka, která byla otrávenost sama. Ne že by nebyla milá, jen působila dojmem unuděné leklé ryby.
Nejvíc mě ale překvapilo, že takovýhle milý malý podnik se nachází v samém srdci města, kousek od baziliky svatého Štěpána, cestou k Parlamentu.
Első Pesti Rétesház
Adresa: Október 6. utca 22, Budapešť, web: reteshaz.com
Jinými slovy – první pešťská štrúdlárna. Sladký závěr mého kulinářského povídání. To je to, co jsem původně hledala, abych místo toho narazila na předchozí kantýnu, která je téměř naproti. Ani nevím, jak jsem na tuhle štrúdlárnu přišla, nejspíš z nějakého chytrého průvodce, ale řekla jsem si, že by bylo fajn vyzkoušet takovou vyhlášenou dobrotu.
Pravda, když jsme koukaly na vývěsku, trochu jsem znejistěla, jestli jsem nepřestřelila. Ceny byly někde trochu jinde, než si studentík může běžně dovolit. Ale… nějak to přece jít musí! Jen ochutnat, nepotřebuju celý štrúdl. Jen ochutnat… Hrdinně jsme tedy vešly dovnitř, kde se na nás za sklem culil široký výběr příchutí – tradiční jablko se skořicí, tvarohový, višňový, švestkový, hruškový… Ale i jeden slaný masový, který mě ale v danou chvíli opravdu nezajímal.
A samozřejmě, že bylo možné jen ochutnat. Jednoduše „takeway štrúdl“ za 280Ft kousek (~25Kč). Zvědavě jsem sáhla po klasice s jablky a sladkými hrozinkami, zatímco kamarádka si vzala višňový. Příště zkusím švestku, nebudu srab. Protože něco tak dobrého by se nemělo odbývat „všednostmi“. Vzhledem k tenkému těstu, které zřejmě nepotřebuje propékat hodinu, ovoce bylo pořád křupavé a šťavnaté jako čerstvé.
Takže až vyrazíte do Budapešti, neváhejte některý z uvedených podniků vyzkoušet a pochutnat si na tradičních maďarských dobrotách.
Jó étvágyat kivánok!