Čtu

Čtenářské aplikace

Pokud jste nečtenáři, možná další slova úplně nebudou pro vás, ale nezahazujte kvůli tomu zbytek článku. Třeba z něj dostanete informace, díky kterým byste se čtenáři mohli stát.

Tak jako asi většina lidí, kteří svůj život naplnili knihami, i já jsem si prošla obdobím nečtení. Což u mě znamená, že jsem přečetla do deseti knih ročně, víc ne. Hodně z toho viním zejména sociální sítě. Bylo jednodušší večer chvíli čučet do instagramu, než se soustředit na delší text. V jistý moment jsem také měla problém, kdy jsem u knih večer usínala, natolik vyčerpaná, že jsem se nedokázala soustředit a oči se mi samy zavíraly. To mě trochu děsilo, nechtěla jsem si vybudovat zvyk, že písmena = spánek. Nastoupil tedy zase ten instagram, na němž jsem ve finále dokázala viset hodinu a naprosto probuzená.

Kdo si tímhle neprošel?

Myslím, že v jistém smyslu jsem byla i přesycená. Knihami jsem obklopená neustále, každý den o nich mluvím, rozebírám je, snažím se je chápat. Celé dny něco čtu. Večer už mi tak nezbývala síla a ani vůle.

Na druhou stranu mi ale zoufale chyběla ta možnost ztratit se v úplně jiném světě, přijít na úplně jiné myšlenky. Když už jsem nějaký příběh překonala, užívala jsem si to. Po období jistého hiatu mi tak došlo, že je potřeba věci změnit a vrátit se ke čtení naplno.

Prvním krokem bylo přiznání si, co mě skutečně baví číst a věnovat se primárně tomu. Klasickou literaturu mám načtenou horem dolem, pořád se k ní vracím, pořád se jí musím věnovat. Ve svém volném čase budu číst, co mě baví. Už jsem dost velká holka na to, abych předstírala, že něco čtu jen proto, že to teď čtou všichni a měla bych to přečíst. Samozřejmě se snažím držet si přehled o knižním trhu, o současných autorech, ale nelámu to přes koleno a pokud mě to nebaví, nečtu to.

Druhým krokem, možná ve finále důležitějším, byla změna technologie.

Hele, jsem staromilec. Miluju papír, miluju knihy, nové, staré, s krásnými obálkami. Ráda si je kupuji, ráda je čtu (ano, kupování knih je zcela jiný koníček než jejich čtení, bacha na to). Ale bohužel, na cestování je to prostě otrava. Další váha do kufru, další váha do batohu, vytahování knihy v hromadné dopravě, kde všichni hned poulí oči, co to čtu (asi nepoulí, ale já jsem paranoidní a tajnůstkářská)… Třikrát sláva eknihám! Můžu s sebou neustále tahat celou knihovnu a nestojí mě to vůbec nic.

Kdysi jsem právě kvůli cestování sáhla po klasické čtečce, ale její fungování mě rozčilovalo. Pomalé otáčení stránek, špatně jsem se v tom orientovala, poznámky spíš nešly, než šly. Proto jsem se po úmrtí čtečky rozhodla vyměnit ji za klasický tablet. Má pro mě výhodu i v podobě většího mobilního zařízení, na kterém se mi případně při cestování funguje lépe než na mobilu a ke kterému mám klávesnici a kreativitě nic nebrání (kromě mé samé).

Ale zpět ke knihám, protože o ty mi šlo především. Dneska se s vámi totiž primárně chci podělit o aplikace, které mi s ohledem na čtenářství změnily život.

ReadEra

Základem softwarové výbavy se stala aplikace ReadEra. Skvělá věc, která přečte všechny možné formáty, v nichž ebooky existují. Je přehledná, knihy si můžu roztřídit tematicky, můžu si označit, které už mám přečtené a zmizí z aktuálně čtené poličky. Můžu je ohodnotit. A co je nejvíc, můžu si v nich dělat poznámky, výpisky, označit si zajímavé pasáže, či si udělat záložku na důležité stránce.

Je to dost návykové, stačí vybrat potřebný text a pak vidím všechny pasáže hezky pohromadě. Můžu si i okomentovat, proč jsem si kterou pasáž označila, dopsat si k ní myšlenku. A pak si to celé můžu poslat na e-mail, takže výpisky hotové. Což je skvělé zejména u odborné literatury, kterou také neustále louskám. Hodí se to ale i u beletrie, nemusím pak listovat a hledat, co mě přesně na dané stránce zaujalo. Ano, já vím, obírám se o možnost barevných lepících papírků, ale tohle má prostě taky svoje kouzlo.

Aplikaci mám nastavenou na sepiové zobrazení, navíc mám tablet permanentně do teplých barev (pohodlí pro oči, modré světlo ztlumeno na minimum, co to jde), takže ani po delším čtení mě nebolí oči a nemám problémy s usínáním a vypálenou díru do hlavy.

ReadEra Premium

Vystřelením zcela mimo oběžnou dráhu Země byla investice do premiové verze předchozí aplikace. Za nějakých 250 korun, doživotně(!), si můžu čtečku propojit mezi tabletem a mobilem, což mi otevřelo úplně nové možnosti sdílení čteného. Doma si čtu pohodlně na tabletu, ale když třeba jedu do práce, můžu si v tramvaji vytáhnout mobil a místo bezduchého scrolování facebooku nebo nedejbože exTwitteru, si můžu zase v pohodě číst. Stejně tak na pláž tablet tahat nebudu, ale u mobilu už se tolik neupejpám. A co přečtu na jednom zařízení, se mi automaticky synchronizuje ve druhém. Fenomenální.

Půjčování e-booků

Podobně mimozemským zážitkem byl objev, že si lze půjčovat e-booky. Co si budeme povídat, knihy nejsou levná sranda. I ty elektronické něco stojí a mnohdy si nejsem úplně jistá, zda to bude to ono a chci ji ve své knihovně. Když už ji ale chci, většinou ji ale chci papírově. Fyzický výtisk, kterým si můžu listovat. Zkrátka a dobře ne vždy se mi chce rovnou investovat do neznámého autora či neznámé autorky, hodí se tedy knihovna.

Jenže tady jsem dlouho narážela na problém, že ebooky se musí pouze kupovat. Až mi to nedalo a někdy v létě jsem zagooglovala a zjistila, že to už dávno neplatí (podrobnější informace a základní rozstřel a přehled).

Ve zkratce: stačí si udělat registraci v některé z knihoven, které tento systém podporují (ale třeba městská knihovna v Praze to neumí), zaplatit členský poplatek, mít se stejným heslem účet na Palmknihách a jedete. Já do sebe investovala 80 Kč ve Vinohradské knihovně a mám možnost si měsíčně půjčit 3 ebooky. Což je teda brutálně málo, potřebovala bych aspoň 5. Musím zjistit, jestli by registrace v ještě jedné knihovně znásobila množství možných půjček, nebo bych stále byla limitovaná třemi kusy. Pořád je to ale o tři víc, než bez této možnosti a pořád to případně bolí méně než finanční investice do špatné knihy.

Palmknihy mají také svoji aplikaci. Upřímně, jsem rozmazlená ReadErou, kde si můžu nastavit vše od vzhledu po styl otáčení stránek. O nemožnosti dělat si poznámky a výpisky ani nemluvě. To mě docela… nepotěšilo. Ale tak holt si poradím jinak, hlavně že můžu číst.

Bookmory

Tohle už je taková drobnost pro vlastní pocit, že se někam posouvám. Ono se to totiž nezdá, ale vidět před sebou, co všechno člověk přečetl, je uspokojující. Navíc jsem se rozhodla, že si zase povedu čtenářský deník, kam se snažím si psát i informaci o tom, od kdy do kdy jsem knihu četla. Což jsem nebyla schopná udržet. Aplikace v mobilu mi v tom hodně pomáhá.

Zaznamenávání jsem zahájila na konci minulého roku, takže zatím nedokážu říct, co to udělá na konci a zda uvidím nějakou souhrnnou statistiku, ale minimálně pro ten přehled přečtených knih je to fajn.

Podobnou aplikaci má i třeba GoodReads, ale s těmi já se nějak neumím zžít, nedá se profiltrovat, co se ukazuje a co ne, a úplně mě nebaví vidět každý den zprávu, kolik stránek knihy někdo přečetl.

Dovětek

O návratu ke čtenářský napsala hezký článek Michelle. Ono to totiž není jen tak. Ani začít číst, ale i se ke knihám vrátit a zase si vybudovat zvyk. Ale právě i ty aplikace mohou pomoci v tom, že má člověk knihu neustále u sebe a nic mu nebrání nahradit prázdné scrollování čtením.

Kromě těchto aplikací jsem ještě potřebovala vyřešit problém při nákupu ebooků ze zahraničních stránek. Ale to je komplexnější problém, na který si chci vyhradit samostatný článek (i proto, že si ten návod potřebuji sepsat pro sebe).

Máte vy nějakou boží aplikaci, která vám pomáhá se čtenářstvím? Podělte se!

2 komentářů

    • Barbora

      A právě Guttenberg by byl první, kdo by nadšeně propagoval digitální verze knih. Jen ta představa, kolik lidí by mohl oslovit digitálně místo papírově, by mu nepochybně způsobila lehké kóma. 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *