Zní to trochu jako název špatného filmu pro dospělé, ale holt se to tak sešlo. Původně jsem to chtěla pojmenovat poetičtěji, třeba „Lužický roadtrip“, ale tomuhle se nedalo odolat. Vyrazila jsem na jeden z tradičních letních roadtripů, které s rodinou pořádáme, tentokrát v děsivém počtu celých dvou lidí. Babská jízda na tři dny, jen pár kilometrů od hranic, ale přesto se člověk dostal do úplně jiného světa. A popravdě jsem docela zírala, co máme jen kousek od nás za přírodní a kulinářské zázraky. Měly jsme skutečně jen velmi omezený čas, z mnoha důvodů. A jak je naším zvykem, ještě v pátek jsme úplně nevěděly, jaký bude přesný itinerář cesty (velký…
-
-
Hon na čtecí aplikaci
První, co je potřeba vědět, že jsem věrný a zanícený Android uživatel. Jabko mi nesmí do ruky, nucené používání v práci mě málem stálo zdravý rozum. Druhé, co je dobré zmínit, je skutečnost, že jsem svou skvělou čtecí aplikaci už měla (mám) – ReadEra, jedna z prvních, ne-li vůbec první aplikace, za kterou jsem dokonce zaplatila Premium verzi (250 Kč doživotně).
-
Japonská ochutnávka
Týden je příšerně krátká doba na takhle specifickou zemi. Ale na druhou stranu – aspoň týden, než nic! I ten mi ale nakonec osekalo Air France, které nám posunulo odlet z Prahy, nestihli jsme tedy přestup v Paříži na let do Tokia a přišli jsme tak o celý jeden den. Ale co se dá dělat. Pořád nám zůstalo šest dní na japonskou jednohubku. Viděli jsme Tokio a Kjóto a bylo to boží. Naprosto boží.
-
Čtenářské aplikace
Pokud jste nečtenáři, možná další slova úplně nebudou pro vás, ale nezahazujte kvůli tomu zbytek článku. Třeba z něj dostanete informace, díky kterým byste se čtenáři mohli stát.
-
Soumrak Edenu
Asi před dvěma lety, možná třemi, jsem v létě doslova slupla Světla nad močálem od Lucie Ortegy. Česká autorka, slovanská mytologie, pro mě poměrně neobvyklý a neznámý rybníček. Ale příběh se četl dobře, docela jsem se těšila na další díl. K němuž jsem se zatím, kdoví proč, nedostala. Myslím, že za to mohl strach, že se mi třeba ve finále nebude pokračování líbit. Stále si intenzivně pamatuji, jak jsem v nějakých třinácti, čtrnácti zhltla na dovolené s rodiči příběh čaroděje Kedrigerna, poměrně mě to bavilo, ale po návratu už jsem další díly nepřekousala. Zpětně jsem si říkala, že to nadšení způsobila bohapustá nuda – představte si tehdejší svět bez mobilů…
-
Do Londýna, Pottere!
Jedno pitomé moudro říká, že když vám dá život citron, máte si z něj udělat limonádu. Takže teď doma jedeme citronády ve velkém a dominántním projevem je množství cest, které teď na podzim podnikáme. Ačkoliv nápad udělat si výlet do Londýna přišel už loni, ale ztroskotal na přízemnostech typu „do Anglie je pořeba mít pas, na občanku to nepůjde”. Pak už se zdálo, že cesty budeme muset na nějakou dobu odložit, ale osud chtěl jinak, takže jsme vytáhli starý plán a hurá na výlet. Ačkoliv jen absolutně na otočku. Ono „na otočku” dost charakterizuje celou akci, protože jsem tři dny po sobě byla nucena vstávat v naprosto nemorální čas (4…
-
Papírový New York
Neletěla jsem přes oceán, abych se courala po papirnictvích. Ale na druhou stranu jsem neletěla přes oceán, abych se tam aspoň do nějakého papirnictví nepodívala, že jo? Tradičně jsem se zkusila po něčem podívat už před odletem, ale moc úspěšná jsem nebyla. Nakonec se mi povedlo najít nějaká zajímavá místa, teprve když už jsme byli v New Yorku. Nicméně jsem pečlivě dokumentovala a podělím se s vámi o pár tipů, kam se stojí za to kouknout, stejně jako jsem to udělala s Madridem. Rozhodně to není vyčerpávající a dokonalé. Celkově jsou mnohé obchody, vedené jako papírnictví, spíše takovými pomocníky při řešení dárků. Mnohé se specializovaly spíše na to, jak hezky…
-
Jak jsme šli na Oppenheimera
Všichni o tom mluví. O vynálezci atomovky a Barbie. Je to naprosto skvělá prázdninová zábava a všichny vtipy na toto téma miluju. A ačkoliv chci vidět oba filmy, jen za jeden jsem ochotná dát peníze v kině. A když doma prošuměla informace, že zrovna v Praze na Floře se Oppenheimer jako v jediném evropském kině promítá tak, jak to režisér zamýšlel, měla jsem spojence, který nakonec docela ochotně půjde se mnou.
-
Newyorské předjaří
Proč New York? Poslední dobou kolem mě spousta lidí mluvila o New Yorku. Vyskakoval na mě všude a mně pomalu došlo, že jsem se tam vlastně strašně chtěla podívat. Kdysi, na vysoké, kdy to pro mě finančně nebylo reálné. Z letmého nápadu, že bychom mohli číhat na levné letenky (které jsou ale vždycky z nesmyslných lokalit a v nesmyslných časech), se nakonec vyklubal skutečný plán a letošní jarní prázdniny tak byly ve znamení velkého světa. Sakra velkého světa. Má první cesta mimo Evropu. Můj první přesun přes tolik časových zón, moje první jetlagy. Moje první Amerika. Vlastně celá tahle cesta byla jedním ze splněných snů. Měla jsem hrozných očekávání, velké…
-
Žižka
Ze všeho nejdřív je potřeba jasně prohlásit, že mám vážně ráda historické filmy a knihy. Baví mě na nich možnost nahlédnout pod pokličku, trochu se víc vžít do pocitů a prožitků lidí, které jinak člověk zná jako jméno, položku na seznamu a mnohdy mu chybí celý ten lidský rozměr, který z historické informace dělá živoucí bytost, která jednala podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nebo taky ne, ale třeba za jejím chováním byly jiné motivace. Myslím si, že jsem schopná se docela povznést nad některé nedokonalosti, nesmysly, zkreslení. Film ani kniha nikdy nemohou přenést realitu 1:1, to prostě nejde. Nefungovalo by to. Věřím, že oproti pouhým historikům mám obrovskou výhodu…