Bývala bych čekala, že zrovna pro Maďary je něco jako komerce příliš přízemní a jejich hrdé duše budou Vánoce slavit až v období adventu. Jasně, obchodní domy se ovládnout nedají, ale že už teď vytáhnou vánoční stromky a dokonce vánoční trhy, bych si vážně netipla. Když už se tak ale stalo, nemíním se nějak zuřivě bránit a docela spokojeně se vezu na vlně vánoční atmosféry, která se pomalu rozlévá městem a prokousává se dokonce i tou nesnesitelnou mlhou.
-
-
Svatá Alžběta
Ještě než jsem přijela do Budapešti, věděla jsem, že jméno Erzsébet je v Maďarsku populární a skoro nenajdete místo, kde byste na něj nenarazili. I kdyby jen prostřednictvím nálepky na dveřích obchodu s potravinami či restaurace. O množství památek nemluvě. Nejdřív jsem se domnívala, že za to může rakouská Sissi, kterou Maďaři mají nesmírně rádi, ale poměrně rychle jsem byla opravena ve své naivní chybě.
-
Národní slavení
Jen kraťoučké srovnání dvou podobných událostí… Po dvou měsících jsem zase v Praze. Shodou okolností jsem si tak do jednoho týdne vmáčkla dva státní svátky – jeden v maďarské režii, druhý v české. Ten rozdíl je téměř bolestný. Maďaři jsou národ hrdý a velmi vlastenecky založený. To poznáte už během jediného dne, který strávíte v Budapešti. Ví se to o nich a pověsti nelžou. Ani nepřehánějí. Občas možná spíš podceňují. Potkat vlajku není nijak těžké. Na každé škole, z nichž každá poctivě nese jméno nějakého významného Maďara, na každém úřadě, na každé významnější budově.
-
Jó reggelt, Budapest!
Téměř dokonale probdělá noc už stejně byla ztracená pro vydatný spánek. Než se bezcílně převalovat v posteli, poslechla jsem budík nastavený napůl z legrace a vstala v půl šesté ráno. V neděli. Tma a hrobové ticho konečně spícího bytu – poslední obyvatelé se vrátili sotva před hodinou z dlouhé noční jízdy.
-
Pohádky zlomeného kříže
Uherská svatoštěpánská koruna je charakteristická zejména svým nakloněným křížem. Setkala jsem se s nejrůznějšími, méně či více reálnými teoriemi, jak k tomu došlo nebo proč tomu tak je. Některé jsou úsměvné, hlavně když se pokládají za sebou. A přestože jsem původně myslela, že jsem těch teorií nasbírala už o něco víc, stejně vám své úlovky představím… Jak že to teda s tou uherskou korunou bylo?
-
Jak jsem vyplavila koupelnu
Po tomhle ne zrovna vydařeném týdnu, po včerejším výbuchu vzteku nad bordelem, který jsou spolubydlící schopné bezostyšně vyprodukovat, po naprosto příšerné noci s tuberáckým závislákem za oknem a po celodenním chození křížem krážem městem o velikosti Budapešti, jsem dostala po třech týdnech rychlého večerního sprchování chuť naložit se alespoň na chvíli do horké lázně. Koneckonců když už jsem si to včera všechno tak hezky vypucovala, proč toho nevyužít?
-
Čekající Esztergom
První, co mě napadlo, když jsem přemýšlela o tomto městě nějak celistvěji. Možná by se víc hodilo přirovnání spící, ospalá, mě napadlo jako první právě čekající. Jelikož páteční počasí slibovalo hezký víkend, rozhodla jsem se obětovat původně plánovanou odpočinkovou sobotu a vyrazit někam do světa, dokud tomu podzim přeje. Rozhodovala jsem se mezi Esztergomem a Visegrádem, ale všechna ta slova o procházkách a celodenních turách mě odradila a vyhrálo první jmenované městečko u hranic se Slovenskem. Začátek výletu mi trochu zkazilo zjištění v deset dopoledne, že v 9:50 měla parta erasmáků sraz na Nyugati a jeli stejným směrem, což už mi v tu chvíli bylo dost k ničemu vědět, ale…
-
Příroda ve městě
Na pravém břehu Dunaje, pouhých dvacet minut autobusem z centra města (Astorie), se na budínských kopcích nachází přírodní rezervace Ördögorom. Bohužel jsem věděla jen ulici, kde by se rezervace měla nacházet (Rupphegyi Street) a že tam jede autobus č. 8 a tím jsem končila. Jelikož se ale podzimní počasí vytáhlo a škola skončila dřív, nasedla jsem na autobus a vyrazila naslepo za přírodou a jeřabinami.
-
Po dvou týdnech…
Jsou to bezmála dva týdny, co jsem přijela do letní Budapešti. Vylezla jsem z auta a doslova mě praštil horký vzduch nočního města. Zato dneska je zima a lezavo a občas poprchává. Nedá se říct, že podzim by se zatím předváděl v nejlepších podobách. Ale ještě mu dávám šanci. Za ty dva týdny už jsem se stihla docela dobře rozkoukat. Neříkám že docela a úplně, pořád mám hodně, co objevovat a zjišťovat, ale nervozita prvních dnů už opadla. Takže mě napadlo sepsat malé ohlédnutí se za uplynulými dny. Škola už běží, jak má, překonali jsme první týden seznamování se navzájem a hlavně s přednáškami. Většina z nich vypadá skvěle. Bohužel…
-
Den blbec
Znáte to. Občas se zadaří a od rána je všechno prostě špatně. Upřímně – kdyby jen od rána.