Nepovažuju se za fanouška Stranger Things. Fenomén mě potkal, pozdravil, já mu věnovala pozornost, ale naše cesty dál společně nepokračovaly. Stačilo mi, že jsem chápala vánoční trika s rozsvícenými žárovkami a rudé nápisy, tím to pro mě končilo. Nepropadla jsem tomu.
-
-
Sedmihradský roadtrip
Teď je módní dávat vždycky ke článku odhad, kolik minut vám čtení zabere. K tomuhle se neponížím, prostě hodně. Pohodlně se usaďte, bude to dlouhé. Letošní tradiční dovolená ve Španělsku se posunula z rodinných důvodů až na září. Zůstalo nám tedy překvapivě hodně letního času podívat se konečně někam jinam. Já sice chtěla vyrukovat s nápadem severní Itálie, ale nakonec vyhrálo Rumunsko. Kam se letos vydalo asi 90 % Čechů, ale to jsme v lednu nemohli tušit.
-
Neříkat ne
Zatímco deváťáci a potažmo i sedmáci a páťáci zdolávají přijímačky, maturanti se pomalu noří do svých vlastních testů. A jakkoliv je skvělé učit na malé škole, kde i za normálních okolností není místností nazbyt, v tuto roční dobu je to ještě náročnější a pokaždé hrozí, že budeme učit v přístěnku na košťata. Jenže ani ten nemáme, třídy jsou tedy různě vysílány na přednášky a prohlídky, popřípadě se konají sportovní akce. Institutem první záchrany je pak pronajatá místnost ve vedlejší budově, která normálně slouží jako učebna výtvarné výchovy.
-
Poslední duel
Karanténa je dlouhá, dochází i na filmy, které bychom možná přešli bez povšimnutí. I když, kdo ví… Režie pod taktovkou Ridleyho Scotta dokázala upoutat Muže natolik, že dál nezjišťoval a film pustil. Možná kdyby zjišťoval, nadšení by zase opadlo. Moje nadšení v prvních několika minutách filmů bylo hodně studené, i když „historické drama“ slibovalo, že by mě to mohlo oslovit. Chvilku to trvalo, ale nakonec mě film absolutně pohltil a konec jsem fakt hodně prožívala… Bylo nebylo… Ve středověké Francii sužované válkami (zejména tou stoletou) žijí dva muži, rytíři, přátelé. Jaques de Gris (Adam Driver) je švihák a lamač dívčích srdcí, vzdělanec, který nejen že umí číst, ale ovládá i…
-
Třetí dávka magie
Znáte ten pocit, když se na něco hrozně dlouho těšíte a pak je to za vámi a vy si říkáte: „…meh“? Upřímně doufám, že ne, ale bohužel už jste to asi taky někdy zažili. Očekávání nebylo naplněno. Přesně s tímhle pocitem jsem se rozloučila s Čarodějnicemi. Tedy s Časem čarodějnic, na jehož třetí řadu jsem čekala rok, od svého loňského objevu a naprostého propadnutí fandomu.
-
Matrix Resucosi… Čtyřka. Resurrection!
Jak lépe trávit covidí karanténu než čučením na filmy, že jo? Takže už jsem zvládla druhou řadu Emily in Paris, chystám se na poslední řadu Čarodějnic a v pátek večer jsme si hodili nový Matrix. A někteří z nás ho i dokoukali.
-
Pešťský podzim
Ani nevím, zda to bylo v době prvního nebo druhého lockdownu, ale asi je to jedno. Nejpozději na jaře jsem se zařekla, že jen co to půjde, vydám se zpátky do Pešti. Naposledy jsem tam byla snad před pěti lety, s duší ještě stále rozjitřenou a s velkými očekáváními. Vrátila jsem se trochu rozmrzelá, výlet se tehdy úplně nevydařil, zejména Muž byl poněkud otráven, bydlení bylo hrozné, uznávám. Zkrátka bylo potřeba to celé napravit. Tentokrát jsme na to šli jinak, už jsme velké děti, užijeme si to. Dvě noci jsme spali na lodi s božským výhledem na Parlament – nejen ráno při snídani, ale i večer z pokoje. Totální snobárna,…
-
Madrid z papíru
Než se dostanu k pořádnému shrnutí týdenního výletu do Madridu, potřebuji se vypsat primárně z toho, jaké papírové a jiné poklady jsem tam objevila. Pro sebe i pro případné další vášnivé papíromilce, kteří by snad – tak jako já před odjezdem – hledali nějaké tipy, kam stojí za to zavítat. Před odjezdem jsem se snažila udělat si trochu průzkum terénu a najít si nějaké body, které bych neměla minout. Nebylo to úplně jednoduché. Když jsem do google maps zadala heslo „papelería“, vyskákalo na mě naprosto všechno od tabáků a copy center po výtvarné potřeby. Já ideálně toužila po nějaké madridské obdobě českého Papelote či Mankai Paper. Proto mě neoslovily ani…
-
Viva la bodega aneb 5 + 1 zajímavostí
V rámci udržení psychického zdraví (zejména mého) jsem vyjádřila touhu rozrušit dvoutýdenní válečku na pláži nějakým výletem. Po pondělním Cádizu jsme tedy minulé úterý vyrazili na prohlídku vinných „sklepů“. Málem jsme to tedy kvůli zdejším kolonám do Jerezu nestihli, ale co je pár minut zpoždění ve španělském světě, že jo? Navštívili jsme jedny ze zdejších nejznámějších bodegas – Gonzáles-Byazz, respektive jejich pobočku Tío Pepe (přehled poboček a možnost zabookovat si prohlídku najdete zde), které se nacházejí v srdci Jerezu de la Frontera. Kromě vína se zde vyrábí i slavný vinagre de Jerez, tedy jerezský vinný ocet, který je velmi silný, s výraznou chutí, ale do zeleninových salátů je naprosto boží. A v salmoreju…
-
Jak jsem darovala
Konečně jsem se k tomu dokopala. Do karet mi určitě hraje fakt, že mám dovolenou, takže můžu zkoušet nové věci a pouštět se odvážně do neznámých vod. Popostrčilo mě určitě množství zpráv o nedostatku životodárné tekutiny – covid, lidi se bojí, tradiční dárci jsou nemocní a nemohou darovat, na stránkách nemocnice je baňka s mojí krevní skupinou smutně prázdná… Zkrátka kdy jindy do toho praštit než v takovouto chvíli? Navíc když se jedná o myšlenku, se kterou si hraju už do dob, kdy jsem se registrovala na dárcovství kostní dřeně (zážitek z registrace najdete ve starším článku). Včera jsem tedy znovu sedla k počítači a začala zkoumat podmínky, které je…