Marvel, nebo DC? Existují i jednoduché otázky, na které znám kdykoliv odpověď. Dycky Marvel! Už od dob X-Menů jsem naprosto věrný fanoušek. Ne slepý a vděčný za každou blbost, ale Marvel si zkrátka dokážu užít s minimem vložených sil. A tady nastalo docela milé překvapení. Tahle osmidílná série nezačíná vůbec jednoduše, když čekáte marvelovku a spustí se sitcom z 50. let. Je to možná dobré vědět, ale já to netušila, protože to opět byla jedna z Mužových akcí „něco jsem stáhl, mohlo by se ti to líbit, je to Marvel“. Ok, proč ne, ale ten první díl nás rozhodil oba. První díl totiž předstírá velmi věrně, že se snad jedná…
-
-
Čas čarodějnic, knižně i seriálově
Tenhle seriál se kemě dostal naprosto náhodou. Prostě jednoho dne přišel Muž a řekl mi, že našel něco, co by se mi mohlo líbit. Přestože občas zírám, jak dobře mě má přečtenou, pochybovala jsem. Ale dobře, zkusím to… Na první díl jsem koukala neskutečně skepticky a jen jsem si klepala na čelo, co si to o mně můj chlap vlastně myslí. Twilight na druhou, možná, dobře, s čarodějnicí, na ty já slyším, ale prostě zase upířina… Chvílemi jsem se u toho trochu kroutila a zejména vyobrazení jedné z postav mi přišlo tak nešťastně a zoufale nepovedené – už jen z úhlu kamery bylo jasné, že to má být negativní postava, to je přece…
-
Za mladý mozek!
Debilníme. Ať se nám to líbí nebo ne, hloupneme téměř v přímém přenosu. Jako malá jsem v hlavě musela udržet několik telefonních čísel, různé adresy a nejroztodivnější informace. Dneska spoléhám na mobil. Neustále, pořád, se vším. Pamatuji si svoje telefonní číslo, mámino, protože se od mých deseti let nezměnilo, ale tím končím. Netuším tátovo číslo, absolutně netuším číslo svého Muže. Je to dáno i tím, že česká čísla má dvě a já se nezvládla zorientovat ani v tom, které je soukromé a které pracovní. Whatsappky jedeme přes španělské. A zkrátka ho mám uloženého v mobilu. Jako všechna čísla.
-
Jak jsem měnila stůl
V srpnu, po dvou týdnech pauzy z několikaměsíčního partnerského soužití 24/7, jsem rozhodla, že takhle dál fungovat nemůžeme. Je potřeba pořídit stůl do ložnice a Muž se tam odsune na homeoffice. Bude se tam moct zavřít, bude tam mít klid, já budu moct normálně vařit, popřípadě si dopoledne odučím nějaké ty online hodiny, pokud situace znovu k tomuto dozraje (a že je jen otázkou času kdy), a hlavně budeme moct zase normálně používat obývák jako obývák.
-
(Pod)zimní seriálové hody
Nepovažuji se za nějakého velkého seriálového konzumenta. Spíše se jednou za čas něco vyskytne a popravdě se vyskytuje víc, co jsem se svým Mužem, který seriály jede výrazně víc než já. Přesto se tento podzim sešlo několik kousků, které mám potřebu alespoň takhle souhrnně okomentovat. Pro jistotu, protože se znám a tuším, že k větším recenzím se jen tak nedostanu/nedokopu. The Crown (4) Čtvrtá série populárního počinu od Netflixu mě zatím spíše zklamala. Nejsem fanynka Diany, neobdivuju ji, nepovažuji ji za oběť a chudinku a nebyla jsem odvařená z toho, že se objeví v seriálu. Ale dobře, do královnina života patří. Ale to, jak byla ona a Cahrles zobrazeni, se…
-
Italská pauza
Čím víc postupují jednotlivá nařízení a omezení, tím jsem radši, že se nám v létě povedlo na chvíli zmizet a přijít na jiné myšlenky. Celá akce byla rychlá a vlastně neplánovaná, jak to je u nás zvykem – takže ještě dva dny před odjezdem jsem si nebyla úplně jistojistě jistá, že vůbec odjedeme. I s ohledem na různé restrikce.
-
Přečteno? Zaznamenej si to!
V létě jsem v knihkupectví narazila na krásný čtenářský deník. Zápisníček, do kterého si lze zaznamenat přečtenou literaturu. Pro milovnici knih a učitelku češtiny je to velké téma – jak si to všechno pamatovat? Už před dvěma roky jsem si pořídila Kniháře, který mě naprosto oslnil svým pojetím, ale i zpracováním. Teď jsem si v knihkupectví pohrávala s myšlenkou, jak nějaké takové zápisníky nabídnout i studentům. A když už jsem dala nejrůznější zápisníky dohromady, sepsala jsem si srovnání i pro sebe, případně pro vás, pokud o nějakém podobném společníkovi pokukujete.
-
Jak jsem odchytávala
Srpen je v učitelské hlavě asi jako jedno dlouhé nedělní odpoledne. Člověk vzpomíná, co všechno chtěl stihnout a snaží se to na poslední chvíli dohnat, protože už je skoro konec víkendu. Jinými slovy, než jsem se vzpamatovala, už je tu srpen a dovolená v druhé polovině. Je tedy na čase udělat aspoň něco z těch mnoha věcí, co jsem si slíbila (různé úklidy, výlety, rovnání materiálů… no, zatím nic moc). Dneska ráno jsem se s velkým odhodláním vrhla na kumbál. Prostor v našem bytě, kam průběžně odkládáme všechno nepotřebné a jednou za čas mě drapne rapl, polovinu těch krámů a krabic od všeho možného vyházím, abychom zase měli kam to strkat. Většinou ten moment nastane,…
-
Florencie Medicejů
Objevila jsem Medicejské. Asi tak o sto let později než zbytek světa, jak bývá mým zvykem, ale objevila. Navíc mi od momentu prvního zjištění trvalo poměrně dlouho, než jsem si seriál vůbec pustila, ale nakonec k tomu přeci jen došlo. A ach. Můj. Bože! jak praví klasik. Zaprvé, Toskánsko a Florencie je prostě srdcová záležitost. Všechny ty záběry na rozestavěný chrám a celé město jsem naprosto hltala. Nemluvě o záběrech na zvlněné toskánské kopce. Prostě vizuální porno, co bych to složitě opisovala.
-
Nechme děti číst
Hodně se v dnešní době mluví o tom, jak děti nečtou. Hlavně kluci. Je to množstvím podnětů, je to množstvím jiných zábav, videoher, internetů, instagramů. Ale možná je to i zcela mizerným výběrem knih na základních školách.