Nějak nemůžu uvěřit tomu, že už zítra jedu na Vánoce domu. Uteklo to jako voda. Já vím, vždycky se říká, že to uteče jako voda, i když se člověk na začátku bojí, jak tu dlooouhou dobu v té cizině přečká, než se otočí kolem vlastní osy, aby už zase balil kufry. A já to balení tak moc nemám ráda! Vždycky se bojím, že něco zapomenu.
-
-
Budín a Pešť
A jedna krátká pohádka…
-
První sníh
Budapešť pro mě byla, je a nejspíš i bude městem slunce. Jasná, světlá, se širokými bulváry, kde na člověka nepadají domy, ale může se zhluboka nadechnout. Město, kde se žije dlouho do noci, protože ve sluncem vyhřátých ulicích se tak dobře popíjí s přáteli. Samozřejmě za to mohlo i to, že má první návštěva se uskutečnila v horkém srpnu, kdy nejrozumnější bylo utéct k Dunaji nebo rovnou k Balatonu. Tím spíš jsem možná byla zvědavá na další roční období v maďarské metropoli. V Česku už byl podzim v plném proudu, když jsem přijela, abych se tady vrátila zpátky do léta. Nakonec jsem se ale přeci jen dočkala barevného listí a…
-
Hősök, királyok, szentek
Minulý týden mi učitelka maďarštiny doporučila výstavu v Národní galerii, která nese dost výmluvné jméno „Hrdinové, králové a svatí“ z maďarské historie. Zejména obrazy, ale i pár dokumentů, které mapují barvitou historii uherské země. Významně na mě mrkla, že jako historik bych tam měla hodně rychle naběhnout, protože s koncem prosince končí i tato celoroční výstava. Zabrouzdala jsem tedy na internet zjistit ceny a o čem že výstava tedy přesně je a rozhodla se, že půjdu. Jenže se mi nechtělo jít zase sama a když jsem se zeptala spolužaček, těm se zase nezdála cena. Plné vstupné pro dospělé je 2400 Ft, cenu pro studenty pod 26 měli uvedenou na stránkách…
-
Záhada neumytého talíře
Lepší jak Záhada Blair Witch. Vážně, tohle je materiál na hororový film, který si budou třináctiletí pouštět, jen co rodiče poprvé odjedou na víkend bez nich, pozdě v noci a oni se u toho budou klepat hrůzou. Já už se klepu minimálně dva týdny. Ačkoliv vzteky. Rozhodně od návratu do Pešti. Už předtím tu byly problémy s úklidem. Nejsem si jistá, jestli jsem tu psala o neumytém nádobí, vlasech v odpadu umyvadel a tak dále a tak podobně, ale myslím, že jo. Když jsem se vrátila, v koupelně přibyl lísteček, „Don’t leave your hair in the sink or bath. Thank you 🙂 “ Hm, usmála jsem se sama pro sebe…
-
Jablka se skořicí
Bývala bych čekala, že zrovna pro Maďary je něco jako komerce příliš přízemní a jejich hrdé duše budou Vánoce slavit až v období adventu. Jasně, obchodní domy se ovládnout nedají, ale že už teď vytáhnou vánoční stromky a dokonce vánoční trhy, bych si vážně netipla. Když už se tak ale stalo, nemíním se nějak zuřivě bránit a docela spokojeně se vezu na vlně vánoční atmosféry, která se pomalu rozlévá městem a prokousává se dokonce i tou nesnesitelnou mlhou.
-
Svatá Alžběta
Ještě než jsem přijela do Budapešti, věděla jsem, že jméno Erzsébet je v Maďarsku populární a skoro nenajdete místo, kde byste na něj nenarazili. I kdyby jen prostřednictvím nálepky na dveřích obchodu s potravinami či restaurace. O množství památek nemluvě. Nejdřív jsem se domnívala, že za to může rakouská Sissi, kterou Maďaři mají nesmírně rádi, ale poměrně rychle jsem byla opravena ve své naivní chybě.
-
Národní slavení
Jen kraťoučké srovnání dvou podobných událostí… Po dvou měsících jsem zase v Praze. Shodou okolností jsem si tak do jednoho týdne vmáčkla dva státní svátky – jeden v maďarské režii, druhý v české. Ten rozdíl je téměř bolestný. Maďaři jsou národ hrdý a velmi vlastenecky založený. To poznáte už během jediného dne, který strávíte v Budapešti. Ví se to o nich a pověsti nelžou. Ani nepřehánějí. Občas možná spíš podceňují. Potkat vlajku není nijak těžké. Na každé škole, z nichž každá poctivě nese jméno nějakého významného Maďara, na každém úřadě, na každé významnější budově.
-
Jó reggelt, Budapest!
Téměř dokonale probdělá noc už stejně byla ztracená pro vydatný spánek. Než se bezcílně převalovat v posteli, poslechla jsem budík nastavený napůl z legrace a vstala v půl šesté ráno. V neděli. Tma a hrobové ticho konečně spícího bytu – poslední obyvatelé se vrátili sotva před hodinou z dlouhé noční jízdy.
-
Pohádky zlomeného kříže
Uherská svatoštěpánská koruna je charakteristická zejména svým nakloněným křížem. Setkala jsem se s nejrůznějšími, méně či více reálnými teoriemi, jak k tomu došlo nebo proč tomu tak je. Některé jsou úsměvné, hlavně když se pokládají za sebou. A přestože jsem původně myslela, že jsem těch teorií nasbírala už o něco víc, stejně vám své úlovky představím… Jak že to teda s tou uherskou korunou bylo?