Po tomhle ne zrovna vydařeném týdnu, po včerejším výbuchu vzteku nad bordelem, který jsou spolubydlící schopné bezostyšně vyprodukovat, po naprosto příšerné noci s tuberáckým závislákem za oknem a po celodenním chození křížem krážem městem o velikosti Budapešti, jsem dostala po třech týdnech rychlého večerního sprchování chuť naložit se alespoň na chvíli do horké lázně. Koneckonců když už jsem si to včera všechno tak hezky vypucovala, proč toho nevyužít?
-
-
Čekající Esztergom
První, co mě napadlo, když jsem přemýšlela o tomto městě nějak celistvěji. Možná by se víc hodilo přirovnání spící, ospalá, mě napadlo jako první právě čekající. Jelikož páteční počasí slibovalo hezký víkend, rozhodla jsem se obětovat původně plánovanou odpočinkovou sobotu a vyrazit někam do světa, dokud tomu podzim přeje. Rozhodovala jsem se mezi Esztergomem a Visegrádem, ale všechna ta slova o procházkách a celodenních turách mě odradila a vyhrálo první jmenované městečko u hranic se Slovenskem. Začátek výletu mi trochu zkazilo zjištění v deset dopoledne, že v 9:50 měla parta erasmáků sraz na Nyugati a jeli stejným směrem, což už mi v tu chvíli bylo dost k ničemu vědět, ale…
-
Příroda ve městě
Na pravém břehu Dunaje, pouhých dvacet minut autobusem z centra města (Astorie), se na budínských kopcích nachází přírodní rezervace Ördögorom. Bohužel jsem věděla jen ulici, kde by se rezervace měla nacházet (Rupphegyi Street) a že tam jede autobus č. 8 a tím jsem končila. Jelikož se ale podzimní počasí vytáhlo a škola skončila dřív, nasedla jsem na autobus a vyrazila naslepo za přírodou a jeřabinami.
-
Po dvou týdnech…
Jsou to bezmála dva týdny, co jsem přijela do letní Budapešti. Vylezla jsem z auta a doslova mě praštil horký vzduch nočního města. Zato dneska je zima a lezavo a občas poprchává. Nedá se říct, že podzim by se zatím předváděl v nejlepších podobách. Ale ještě mu dávám šanci. Za ty dva týdny už jsem se stihla docela dobře rozkoukat. Neříkám že docela a úplně, pořád mám hodně, co objevovat a zjišťovat, ale nervozita prvních dnů už opadla. Takže mě napadlo sepsat malé ohlédnutí se za uplynulými dny. Škola už běží, jak má, překonali jsme první týden seznamování se navzájem a hlavně s přednáškami. Většina z nich vypadá skvěle. Bohužel…
-
Den blbec
Znáte to. Občas se zadaří a od rána je všechno prostě špatně. Upřímně – kdyby jen od rána.
-
Kouzlo bydlení
Chybí mi tu stůl. Akutně. V mém příjemně maličkém pokoji chybí už jen tenhle kus nábytku, abych byla spokojená. Jinak si nemám na co stěžovat. Po tom šíleném utrpení, které předcházelo vítěznému válečnému pokřiku, vlastně pořád nemůžu uvěřit svému štěstí.
-
Když se začnou plnit sny
Bylo to někdy cestou do Debrecínu, možná v autobuse, možná až ve vlaku, kdy mě napadl tenhle titulek. Byla jsem nabuzená, plná naděje a optimismu a s pocitem, že se mi pomalu začíná plnit sen. Ten pocit mě o pár hodin později přešel jako mávnutím kouzelného proutku a zůstal jen strach a panika a výčitky, protože mi najednou došlo, jak moc velký ten sen je a lekla jsem se, že je to až příliš. Ale ta obava už zase odezněla…
-
Debrecéni nyári egyetem
Jelikož se chystám na studijní pobyt v Budapešti, a jelikož se mi zalíbila maďarština, přišla mi možnost vycestovat na intenzivní letní školu maďarštiny, jako skvělý nápad. Zajímavá zkušenost, poznám zase jinou část Maďarska, třeba už tam potkám nějaké lidi, kteří budou následně také studovat v Budapešti…
-
Prachy nebo rozum!
Aneb boje se stipendiem. Dneska ráno jsem si radostně rozklikla internetové bankovnictví a s hrůzou zjistila, že peníze nepřišly. Vzhledem k tomu, že nad tím trávím už tři týdny a v neděli odjíždím, poněkud mě to rozhodilo. Ale postupně.
-
Erasmácké začátky
Nechci se tady rozepisovat o tom, jak jsem se zamilovala do Maďarska a jak a kdy mě napadlo se tam vydat na studia. K tomu se možná dostanu někdy v budoucnu. Spíš bych se chtěla podělit o strasti spojené se snahou dostat se do vysněné destinace. A že jich nebylo málo.