Opravovala jsem teď čtenářské deníky a nějak jsem se zamyslela nad tím, jaké knihy čteme a jaké si volíme mezi své oblíbené. Zase jsem si přečetla zápis o Johnu Greenovi a zatímco jsem šla umýt nádobí, přemýšlela jsem nad tím, že tohohle autora vlastně nemám ráda. Nevím proč, občas si k lidem (v tomto případě tedy autorům) vytvořím postoj, který se mi strašně blbě překonává. Zaškatulkuji si je do sekce „tebe nemusím“ a zatím snad nikdo z této škatulky nevystoupil. Kromě Johna Greena tam patří třeba i pan Viewegh nebo z filmových tvůrců Tarantino. A filmový Hobit. Prostě jsou ve škatulce „ne“. A to zrovna od Greena jsem četla Hvězdy…
-
-
Pojďte na rande s Ivou
Autor: Iva RozéNázev: Rande aneb měsíc lásky s nepřetržitou kocovinou v zádechVydavatel: Pejdlova Rosička, s.r.o., 2015Počet stran: 219 Původně jsem si za konec školního roku chtěla udělat radost Bábovkami od Radky Třeštíkové. Jenže pak jsem začala váhat, ve strachu, co když nejsou tak skvělé, jak doufám, a nastalo by zklamání ze zakoupené knihy, čemuž jsem se v tomto případě chtěla skutečně vyhnout. Druhým hřebíčkem do rakve mého rozhodnutí bylo kafe s kamarádkou, která se mi pochlubila, že si koupila knihu Rande: „Však víš, od Rozé, jak to vycházelo v Reflexu…“ Zastříhala jsem ušima. Minulý rok jsem se o projektu a článcích Ivy Rozé dozvěděla přibližně podobně – na kávě s…
-
Jak jsem vyhrála štěně
Relativně rádi obrážíme s mužem nejrůznější akce, o kterých se dovíme většinou zcela náhodou prostřednictvím facebooku. Často to jsou nějaké žranice, ochutnávky na něco specializované či akce zaměřené na různé nápoje. Jediné, co nás limituje, je počasí, nějaká cesta nebo vlastní lenost. Vzhledem k tomu, že mám ale doma milovníka piva (do teď si nejsem jistá, že se do Česka nepřestěhoval hlavně kvůli tomu), nic nám nezabránilo jít se podívat na festival minipivovarů v Riegrových sadech. Ani poměrně chladné počasí, ani původně plánovaná cesta. Ještě víc nás podpořilo, když se ozvala kamarádka, že bychom mohli využít příležitosti a sejít se tam (konečně po roce slibů).
-
10 nejlevnějších koupališť v BP
Během letních měsíců mohou být dny v Budapešti opravdu, ale opravdu horké. Maďarsko má celkově teplejší klima než Česko. Může se tedy celkem snadno stát, že člověk po všech těch rozpálených památkách zatouží vklouznout do vody a trochu se zchladit. V tuhle roční dobu je určitě skvělé navštívit nejznámější a nejoblíbenější městské lázně – Gellért nebo Széchenyi. Jenže ty rozhodně nepatří mezi ty nejlevnější (spíš naopak). Naštěstí ale nejsou jedinou možností a maďarská metropole nabízí více řešení, některá za podstatně příznivější ceny. Všechna místa v následujícím seznamu se vejdou se vstupným do 10€, někdy jsou dokonce i levnější, a přitom jsou stále skvělé.
-
Jak jsem obhajovala
Aneb Další střípek do mozaiky toho, jak mizerný jsem student.
-
Kouzlo místa
Je časné odpoledne. Nebe decentně kryjí načechrané mraky, slunce sem tam vykoukne a přes zelené kopce se přežene stín. Vystupuji z auta, sotva se rozhlédnu, když přebíhám silnici, po které nic nepojede další hodinu, a v běhu pokračuji dál, vyšlapanou stezičkou mezi rašeliníky, z kopce až na okraj srázu. Na jeho hraně, stále v uctivé vzdálenosti, se zastavím, zhluboka se nadechnu svěžího vzduchu, který voní jarem, vodou a rašelinou. Pode mnou se rozprostírá ocelově šedé oko jezera a odráží v sobě holé stěny protější skály. Usmívám se od ucha k uchu a připadám si jako doma. Vydrápu se na veliký kámen, rozhodím ruce do stran, jako bych chtěla celou tu…
-
Den co den (Levithan)
Autor: David LevithanOriginální název: Every dayČeský název: Den co denVydání: 2012 (Česko 2013)Žánr: Fantasy, mysteriózní, románPočet stran: 344 (česká verze) Proč jsem po knize sáhla Znáte takový ten zoufalý pocit, kdy nemáte co číst a nemáte ani nápad, co byste číst mohli? Navíc cokoliv máte ve čtečce (v mém cestovním případě), vám není zrovna po chuti a nějak toužíte po něčem jiném, novém, nápaditém. Tiše jsem si přiznala, že bych si úplně nejradši přečetla nějaký chytlavý naivní příběh YoungAdult městské fantasy. Takže jsem začla hledat a googlovat a brouzdat po servech o knihách a hledat přesně něco v tomhle duchu. Až na mě vypadl název Everyday. Kromě jiného to taky…
-
Čas muzeí
Abych byla upřímná, úplně zapálený muzejní červ nejsem. Vlastně je ani moc nemusím a když někam jedu na chvíli, na pár dní, muzeím se vyhýbám, protože dané místo určitě lze poznat lépe na ulici, než ztrácet čas mezi zaprášenými exponáty. Když mám ale dostatek času, začnu se rozhlížet po možnosti poznat víc a pak přijde čas různých institucí. A jelikož mám v hlavě stále budapešťská muzea, rozhodla jsem se využít další volný den právě k návštěvě místních muzeí. ve finále to byl poměrně silný zážitek, o který se musím podělit.
-
Barcelonské intermezzo
(Psáno pro zabití času 30. března, léta páně 2015) Strávit sedm hodin na letišti v Barceloně mi původně přišlo jako snesitelné utrpení, které sice nepředstavuje žádné extra povyražení, ale dá se přežít. Kdybych bývala tušila, že letištní internet funguje pouze třicet minut a pak za něj chtějí pomalu zlaté tele, a ani zlaté vrchy McDonalds či jiné podniky nenabízejí volně hotspot, možná bych své představy zrealističtila.
-
Titulovaná svoboda
Jsem neskutečně unavená. Už dvě – kecám, tři – hodiny sedím na pohovce a čučím do ztracena. Jedním okem na televizi, druhým do počítače. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem se nemohla zvednout ani proto, abych si udělala večeři. Což jsem nakonec překonala, protože mi začínalo být poněkud nevolno z hladu. Ale bylo to dost jiné nevolno než včera večer, kdy jsem se potácela na hranici nevolnosti a hysterického pláče.