Asi před dvěma lety, možná třemi, jsem v létě doslova slupla Světla nad močálem od Lucie Ortegy. Česká autorka, slovanská mytologie, pro mě poměrně neobvyklý a neznámý rybníček. Ale příběh se četl dobře, docela jsem se těšila na další díl. K němuž jsem se zatím, kdoví proč, nedostala. Myslím, že za to mohl strach, že se mi třeba ve finále nebude pokračování líbit. Stále si intenzivně pamatuji, jak jsem v nějakých třinácti, čtrnácti zhltla na dovolené s rodiči příběh čaroděje Kedrigerna, poměrně mě to bavilo, ale po návratu už jsem další díly nepřekousala. Zpětně jsem si říkala, že to nadšení způsobila bohapustá nuda – představte si tehdejší svět bez mobilů…