V pátek jsem si dala bojovku s názvem „najít botanickou zahradu bez mapy“. Trochu jsem si popletla, která stanice metra má být výstupní – respektive, já si to pamatovala správně, ale paní v trafice mě zmátla a poslala ještě o jednu stanici dál. Šla jsem čistě po čuchu, přes park a kolem starého zámečku, kolem přírodopisného muzea… Vlastně to byl malý zázrak, že jsem to našla. Spolu s bandou skautíků, kteří byli připravení na startovní čáře, se sešítky, tužtičkami a připraveni vrhnout se zběsile do té divoké džungle ve snaze objevit jako první určené rostliny.
-
-
Lázně Dandár
Návštěva je vždycky dobrou záminkou dostat se do lázní. Koneckonců když už si někoho zvete právě sem, skoro automaticky se očekává, že půjdete vyzkoušet něco tak charakteristického. Tím spíš, když tu trávíte celý rok, byl by hřích nepoznat lázní rovnou několik.
-
Dobře, levně, maďarsky
Hlavně ve chvílích, kdy přijede někdo návštěvu, pátrám po místech, kde bychom se mohli dobře najíst, neutratit majlant a přitom si užít opravdu maďarské jídlo. Protože jídlo tu mají vážně skvělé a stojí za to ho zažít, když už se sem dostanete. Jak jsem psala o pár článků dřív, musím se znova podívat do té jinak příšerné knihy Guláš z turula a načerpat novou inspiraci, ale na druhou stranu nevím, jestli najdu něco dostatečně reprezentativního. Dnešní sbírka se rozhodně nemusí stydět předložit svou nabídku turistům všech typů. Nejedná se o vyhlášené podniky jako je Gundel nebo New York café, ale spíš o menší a útulnější posezení.
-
Lázně Király
Jsem v Budapešti už půl roku a za celou tu dobu se mi nějak nepodařilo zajít do lázní. Teď přes zimu hlavně proto, že se mi nechtělo pak někde pobíhat s mokrou hlavou venku. Navíc se tu dostávám do klasického problému „velký výběr – nemůžu se rozhodnout“. A ještě se mi nedařilo sehnat společnost. Takže jen co přijela kamarádka, využila jsem příležitosti a zamířily jsme do lázní.
-
Láthatatlan kiállítás (Neviditelná výstava)
Tma. Absolutní tma. Ať třeštím oči jak chci, nevidím vůbec, ale vůbec nic. Bojím se udělat krok, abych do něčeho – nebo někoho, to je pravděpodobnější – nevrazila. Ale nakonec se tomu stejně nevyhnu. Narážíme do sebe všichni navzájem, slepí jako krtci, co chvíli se nejistými prsty dotýkám něčích zad. Občas se s kamarádkou popadneme za ruce, abychom jedna druhé pomohla ke kýženému cíli nebo aspoň o pár bezpečných kroků dál.
-
Hősök, királyok, szentek
Minulý týden mi učitelka maďarštiny doporučila výstavu v Národní galerii, která nese dost výmluvné jméno „Hrdinové, králové a svatí“ z maďarské historie. Zejména obrazy, ale i pár dokumentů, které mapují barvitou historii uherské země. Významně na mě mrkla, že jako historik bych tam měla hodně rychle naběhnout, protože s koncem prosince končí i tato celoroční výstava. Zabrouzdala jsem tedy na internet zjistit ceny a o čem že výstava tedy přesně je a rozhodla se, že půjdu. Jenže se mi nechtělo jít zase sama a když jsem se zeptala spolužaček, těm se zase nezdála cena. Plné vstupné pro dospělé je 2400 Ft, cenu pro studenty pod 26 měli uvedenou na stránkách…
-
Příroda ve městě
Na pravém břehu Dunaje, pouhých dvacet minut autobusem z centra města (Astorie), se na budínských kopcích nachází přírodní rezervace Ördögorom. Bohužel jsem věděla jen ulici, kde by se rezervace měla nacházet (Rupphegyi Street) a že tam jede autobus č. 8 a tím jsem končila. Jelikož se ale podzimní počasí vytáhlo a škola skončila dřív, nasedla jsem na autobus a vyrazila naslepo za přírodou a jeřabinami.