Zní to trochu jako název špatného filmu pro dospělé, ale holt se to tak sešlo. Původně jsem to chtěla pojmenovat poetičtěji, třeba „Lužický roadtrip“, ale tomuhle se nedalo odolat. Vyrazila jsem na jeden z tradičních letních roadtripů, které s rodinou pořádáme, tentokrát v děsivém počtu celých dvou lidí. Babská jízda na tři dny, jen pár kilometrů od hranic, ale přesto se člověk dostal do úplně jiného světa. A popravdě jsem docela zírala, co máme jen kousek od nás za přírodní a kulinářské zázraky. Měly jsme skutečně jen velmi omezený čas, z mnoha důvodů. A jak je naším zvykem, ještě v pátek jsme úplně nevěděly, jaký bude přesný itinerář cesty (velký…
-
-
Japonská ochutnávka
Týden je příšerně krátká doba na takhle specifickou zemi. Ale na druhou stranu – aspoň týden, než nic! I ten mi ale nakonec osekalo Air France, které nám posunulo odlet z Prahy, nestihli jsme tedy přestup v Paříži na let do Tokia a přišli jsme tak o celý jeden den. Ale co se dá dělat. Pořád nám zůstalo šest dní na japonskou jednohubku. Viděli jsme Tokio a Kjóto a bylo to boží. Naprosto boží.
-
Do Londýna, Pottere!
Jedno pitomé moudro říká, že když vám dá život citron, máte si z něj udělat limonádu. Takže teď doma jedeme citronády ve velkém a dominántním projevem je množství cest, které teď na podzim podnikáme. Ačkoliv nápad udělat si výlet do Londýna přišel už loni, ale ztroskotal na přízemnostech typu „do Anglie je pořeba mít pas, na občanku to nepůjde”. Pak už se zdálo, že cesty budeme muset na nějakou dobu odložit, ale osud chtěl jinak, takže jsme vytáhli starý plán a hurá na výlet. Ačkoliv jen absolutně na otočku. Ono „na otočku” dost charakterizuje celou akci, protože jsem tři dny po sobě byla nucena vstávat v naprosto nemorální čas (4…
-
Newyorské předjaří
Proč New York? Poslední dobou kolem mě spousta lidí mluvila o New Yorku. Vyskakoval na mě všude a mně pomalu došlo, že jsem se tam vlastně strašně chtěla podívat. Kdysi, na vysoké, kdy to pro mě finančně nebylo reálné. Z letmého nápadu, že bychom mohli číhat na levné letenky (které jsou ale vždycky z nesmyslných lokalit a v nesmyslných časech), se nakonec vyklubal skutečný plán a letošní jarní prázdniny tak byly ve znamení velkého světa. Sakra velkého světa. Má první cesta mimo Evropu. Můj první přesun přes tolik časových zón, moje první jetlagy. Moje první Amerika. Vlastně celá tahle cesta byla jedním ze splněných snů. Měla jsem hrozných očekávání, velké…
-
Pešťský podzim
Ani nevím, zda to bylo v době prvního nebo druhého lockdownu, ale asi je to jedno. Nejpozději na jaře jsem se zařekla, že jen co to půjde, vydám se zpátky do Pešti. Naposledy jsem tam byla snad před pěti lety, s duší ještě stále rozjitřenou a s velkými očekáváními. Vrátila jsem se trochu rozmrzelá, výlet se tehdy úplně nevydařil, zejména Muž byl poněkud otráven, bydlení bylo hrozné, uznávám. Zkrátka bylo potřeba to celé napravit. Tentokrát jsme na to šli jinak, už jsme velké děti, užijeme si to. Dvě noci jsme spali na lodi s božským výhledem na Parlament – nejen ráno při snídani, ale i večer z pokoje. Totální snobárna,…
-
Italská pauza
Čím víc postupují jednotlivá nařízení a omezení, tím jsem radši, že se nám v létě povedlo na chvíli zmizet a přijít na jiné myšlenky. Celá akce byla rychlá a vlastně neplánovaná, jak to je u nás zvykem – takže ještě dva dny před odjezdem jsem si nebyla úplně jistojistě jistá, že vůbec odjedeme. I s ohledem na různé restrikce.
-
Vzpomínky na Francii
Loňské prázdniny jsme procestovali. Byl to letecky nejnabitější rok v mé historii, což se projevilo i tady sérií článků z různých cest (po Španělsku, po Bavorsku…). Jedna cesta mi ale vypadla, protože mi přišlo, že nebylo moc o čem psát. Svatba ve Francii.
-
Tour de España: II. Ocelové Bilbao
Druhý den našeho rodinného výletu nás zavedl na úplný sever Pyrenejského poloostrova. Ráno jsme zahájili ještě v Salamance, mizernou snídaní. Vlezli jsme do malého baru, kde bych asi bývala čekala takovou tu dobrou lokální klasiku, ale místo toho jsem se dočkala super protivné babizny, která polovinu naší objednávky zapomněla a celou dobu se tvářila, že jí strašně, ale strašně obtěžujeme. Po snídani jsme ale už rychle vyrazili na cestu.
-
Na skok do Milána
Možná záleží na prvním dojmu. Možná platí, že čím míň se člověk s něčím patlá, tím lépe to většinou dopadá. Možná je Miláno prostě skvělé město a nic mu dojem nekazilo (jako třeba déšť). Nevím, kde je zakopán pes, ale faktem zůstává, že jsem si víkend v tomto severoitalském městě neskutečně užila.
-
Prázdniny v Římě
O cestě do Říma jsme doma mluvili už docela dlouho. Konečně se naskytla možnost urvat se někdy v průběhu roku, nikoliv až v létě, kdy tam bude na padnutí, a vyrazit. Zároveň byly letenky celkem elegantním řešením narozeninového dárku. Oba nás tam lákala historie, antické památky i kultura, chuť na dobrou pizzu a touha objevit zase po čase něco nového. To všechno Řím nabízí, ale ve výsledku je to tak roztodivná směsice všeho, že ve mě ještě pořád trochu vře nejistota, s čím jsem se vlastně vrátila.I proto jsem si musela dát pár dní oddych, než se mi to povedlo složit do článku. Květen se nám zdál jako dobrý měsíc…