První návštěva země za sedmero horami a několika řekami se mi povedla díky projektu Erasmus+, kdy jsem tam vyrazila s kolegou a třemi studenty. Čekal mě neskutečný zážitek, pro jehož popsání nemám dostatek slov. Přesto se o to pokusím. Největší výzvou je ale poskládat to všechno smysluplně, protože těch myšlenek se v hlavě převaluje příliš mnoho.
-
-
Loučení
Poslední procházka po Andrássyho třídě. Ne poslední v mém životě, ale pro tentokrát. Neplánovaná, ale o to krásnější. Protože mi už v neděli propadla měsíční jízdenka, radši se dopravním prostředkům vyhýbám. Navíc, když jsem tak seděla na náměstí Hrdinů před muzeem a snažila se vrýt si ten obraz do paměti, mezi mraky začalo probleskovat slunce a to k procházce jen vybízelo.
-
Budapešťské rozmazlování
Posledních pár dní jsem si zcela nezřízeně užívala a nechala se rozmazlovat příjemnými maličkostmi. Po všech těch zkouškách, esejích a školním loučení jsem si to nepochybně zasloužila (i když nevím, jak budu oslavovat konec zkoušek příští rok, kdy mě jich čeká asi tak pětkrát tolik… nevadí). Ve čtvrtek odpoledne přijela kamarádka s přítelem a tím odstartoval můj třídenní pochod po městě. Ono se to možná nezdá, ale Budapešť je vážně velká. Vážně. Takže třetí den už jsem svou nešťastnou nohu za sebou málem jen bezduše vláčela a byla jsem vděčná za každou možnost někde si kecnout. Ale zato chuťové pohárky si užívaly. V podstatě každý den jsme si dopřáli dobrý…
-
Botanická zahrada ELTE
V pátek jsem si dala bojovku s názvem „najít botanickou zahradu bez mapy“. Trochu jsem si popletla, která stanice metra má být výstupní – respektive, já si to pamatovala správně, ale paní v trafice mě zmátla a poslala ještě o jednu stanici dál. Šla jsem čistě po čuchu, přes park a kolem starého zámečku, kolem přírodopisného muzea… Vlastně to byl malý zázrak, že jsem to našla. Spolu s bandou skautíků, kteří byli připravení na startovní čáře, se sešítky, tužtičkami a připraveni vrhnout se zběsile do té divoké džungle ve snaze objevit jako první určené rostliny.
-
Pécs
Původně jsem měla do městečka téměř na hranicích s Chorvatskem zavítat už před dobrým měsícem, ale počasí rozhodlo jinak. Proto jsem měla radost, když se v erasmáckých vodách zavlnila vyhlídka vyrazit konečně i někam dál, než do nejbližšího okolí.
-
Lázně Dandár
Návštěva je vždycky dobrou záminkou dostat se do lázní. Koneckonců když už si někoho zvete právě sem, skoro automaticky se očekává, že půjdete vyzkoušet něco tak charakteristického. Tím spíš, když tu trávíte celý rok, byl by hřích nepoznat lázní rovnou několik.
-
Dobře, levně, maďarsky
Hlavně ve chvílích, kdy přijede někdo návštěvu, pátrám po místech, kde bychom se mohli dobře najíst, neutratit majlant a přitom si užít opravdu maďarské jídlo. Protože jídlo tu mají vážně skvělé a stojí za to ho zažít, když už se sem dostanete. Jak jsem psala o pár článků dřív, musím se znova podívat do té jinak příšerné knihy Guláš z turula a načerpat novou inspiraci, ale na druhou stranu nevím, jestli najdu něco dostatečně reprezentativního. Dnešní sbírka se rozhodně nemusí stydět předložit svou nabídku turistům všech typů. Nejedná se o vyhlášené podniky jako je Gundel nebo New York café, ale spíš o menší a útulnější posezení.
-
Szentendre
Jen pár kilometrů od Budapešti (přibližně pětadvacet), proti proudu Dunaje, leží malé městečko, kdysi založené srbskými kočovníky, kteří se po řece plavili ze své domoviny za lepší prací a lepším životem. Už proto, že je to tak blízko, chtěla jsem se tam vypravit dřív, ale tradičně – nějak to nevycházelo. Tenhle víkend se sešla skupina studentů, že by bylo super někam vyrazit a dohodlo se právě Szentendre.
-
Lázně Király
Jsem v Budapešti už půl roku a za celou tu dobu se mi nějak nepodařilo zajít do lázní. Teď přes zimu hlavně proto, že se mi nechtělo pak někde pobíhat s mokrou hlavou venku. Navíc se tu dostávám do klasického problému „velký výběr – nemůžu se rozhodnout“. A ještě se mi nedařilo sehnat společnost. Takže jen co přijela kamarádka, využila jsem příležitosti a zamířily jsme do lázní.
-
Jak jsem poprvé slavila MDŽ
Ve čtvrtek pozdě večer za mnou po dlouhé, předlouhé době zase přijela návštěva. S kamarádkou jsme si tenhle její výlet slibovaly už dlouho, ale pořád se nějak nedařilo, něco do toho lezlo, nestíhalo se… Až se to všechno upeklo málem během tří minut. Hlavní je, že to dopadlo a já se zase mohla pochlubit, jak si tu žiju (od krás města po řeřichy spolubydlící).