Tma. Absolutní tma. Ať třeštím oči jak chci, nevidím vůbec, ale vůbec nic. Bojím se udělat krok, abych do něčeho – nebo někoho, to je pravděpodobnější – nevrazila. Ale nakonec se tomu stejně nevyhnu. Narážíme do sebe všichni navzájem, slepí jako krtci, co chvíli se nejistými prsty dotýkám něčích zad. Občas se s kamarádkou popadneme za ruce, abychom jedna druhé pomohla ke kýženému cíli nebo aspoň o pár bezpečných kroků dál.
-
-
Lednový závan jara
Když jsem přijížděla, Budapešť byla zamračená a ošklivá. Jakoby za sebou měla hodně divokou noc, ze které se ještě ve dvě odpoledne nemohla probrat. Kdyby na mě z kalendáře nemával konec ledna, skoro bych ji podezírala, že se ještě vzpamatovává ze silvestrovské kocoviny. Skrz mlhu, či snad smog, nebylo vidět ani na pár metrů a když autobus přejížděl Petőfiho most, cokoliv z krás města se nedalo skoro ani tušit. Jen socha Osvobození se snažila prodrat tou nepřízní a dát o sobě vědět aspoň matným stínem. Zato včera mě dopoledne uvítalo svěžím, téměř jarním vzduchem. Chvílemi dokonce vykukovalo slunce. Oproti studené a zasněžené Praze to pro mě byla změna celkem vítaná.…
-
Před vánočním odjezdem
Nějak nemůžu uvěřit tomu, že už zítra jedu na Vánoce domu. Uteklo to jako voda. Já vím, vždycky se říká, že to uteče jako voda, i když se člověk na začátku bojí, jak tu dlooouhou dobu v té cizině přečká, než se otočí kolem vlastní osy, aby už zase balil kufry. A já to balení tak moc nemám ráda! Vždycky se bojím, že něco zapomenu.
-
Hősök, királyok, szentek
Minulý týden mi učitelka maďarštiny doporučila výstavu v Národní galerii, která nese dost výmluvné jméno „Hrdinové, králové a svatí“ z maďarské historie. Zejména obrazy, ale i pár dokumentů, které mapují barvitou historii uherské země. Významně na mě mrkla, že jako historik bych tam měla hodně rychle naběhnout, protože s koncem prosince končí i tato celoroční výstava. Zabrouzdala jsem tedy na internet zjistit ceny a o čem že výstava tedy přesně je a rozhodla se, že půjdu. Jenže se mi nechtělo jít zase sama a když jsem se zeptala spolužaček, těm se zase nezdála cena. Plné vstupné pro dospělé je 2400 Ft, cenu pro studenty pod 26 měli uvedenou na stránkách…
-
Záhada neumytého talíře
Lepší jak Záhada Blair Witch. Vážně, tohle je materiál na hororový film, který si budou třináctiletí pouštět, jen co rodiče poprvé odjedou na víkend bez nich, pozdě v noci a oni se u toho budou klepat hrůzou. Já už se klepu minimálně dva týdny. Ačkoliv vzteky. Rozhodně od návratu do Pešti. Už předtím tu byly problémy s úklidem. Nejsem si jistá, jestli jsem tu psala o neumytém nádobí, vlasech v odpadu umyvadel a tak dále a tak podobně, ale myslím, že jo. Když jsem se vrátila, v koupelně přibyl lísteček, „Don’t leave your hair in the sink or bath. Thank you 🙂 “ Hm, usmála jsem se sama pro sebe…
-
Národní slavení
Jen kraťoučké srovnání dvou podobných událostí… Po dvou měsících jsem zase v Praze. Shodou okolností jsem si tak do jednoho týdne vmáčkla dva státní svátky – jeden v maďarské režii, druhý v české. Ten rozdíl je téměř bolestný. Maďaři jsou národ hrdý a velmi vlastenecky založený. To poznáte už během jediného dne, který strávíte v Budapešti. Ví se to o nich a pověsti nelžou. Ani nepřehánějí. Občas možná spíš podceňují. Potkat vlajku není nijak těžké. Na každé škole, z nichž každá poctivě nese jméno nějakého významného Maďara, na každém úřadě, na každé významnější budově.
-
Jak jsem vyplavila koupelnu
Po tomhle ne zrovna vydařeném týdnu, po včerejším výbuchu vzteku nad bordelem, který jsou spolubydlící schopné bezostyšně vyprodukovat, po naprosto příšerné noci s tuberáckým závislákem za oknem a po celodenním chození křížem krážem městem o velikosti Budapešti, jsem dostala po třech týdnech rychlého večerního sprchování chuť naložit se alespoň na chvíli do horké lázně. Koneckonců když už jsem si to včera všechno tak hezky vypucovala, proč toho nevyužít?
-
Čekající Esztergom
První, co mě napadlo, když jsem přemýšlela o tomto městě nějak celistvěji. Možná by se víc hodilo přirovnání spící, ospalá, mě napadlo jako první právě čekající. Jelikož páteční počasí slibovalo hezký víkend, rozhodla jsem se obětovat původně plánovanou odpočinkovou sobotu a vyrazit někam do světa, dokud tomu podzim přeje. Rozhodovala jsem se mezi Esztergomem a Visegrádem, ale všechna ta slova o procházkách a celodenních turách mě odradila a vyhrálo první jmenované městečko u hranic se Slovenskem. Začátek výletu mi trochu zkazilo zjištění v deset dopoledne, že v 9:50 měla parta erasmáků sraz na Nyugati a jeli stejným směrem, což už mi v tu chvíli bylo dost k ničemu vědět, ale…
-
Po dvou týdnech…
Jsou to bezmála dva týdny, co jsem přijela do letní Budapešti. Vylezla jsem z auta a doslova mě praštil horký vzduch nočního města. Zato dneska je zima a lezavo a občas poprchává. Nedá se říct, že podzim by se zatím předváděl v nejlepších podobách. Ale ještě mu dávám šanci. Za ty dva týdny už jsem se stihla docela dobře rozkoukat. Neříkám že docela a úplně, pořád mám hodně, co objevovat a zjišťovat, ale nervozita prvních dnů už opadla. Takže mě napadlo sepsat malé ohlédnutí se za uplynulými dny. Škola už běží, jak má, překonali jsme první týden seznamování se navzájem a hlavně s přednáškami. Většina z nich vypadá skvěle. Bohužel…
-
Den blbec
Znáte to. Občas se zadaří a od rána je všechno prostě špatně. Upřímně – kdyby jen od rána.