Teď je módní dávat vždycky ke článku odhad, kolik minut vám čtení zabere. K tomuhle se neponížím, prostě hodně. Pohodlně se usaďte, bude to dlouhé. Letošní tradiční dovolená ve Španělsku se posunula z rodinných důvodů až na září. Zůstalo nám tedy překvapivě hodně letního času podívat se konečně někam jinam. Já sice chtěla vyrukovat s nápadem severní Itálie, ale nakonec vyhrálo Rumunsko. Kam se letos vydalo asi 90 % Čechů, ale to jsme v lednu nemohli tušit.
-
-
Prázdniny v Římě
O cestě do Říma jsme doma mluvili už docela dlouho. Konečně se naskytla možnost urvat se někdy v průběhu roku, nikoliv až v létě, kdy tam bude na padnutí, a vyrazit. Zároveň byly letenky celkem elegantním řešením narozeninového dárku. Oba nás tam lákala historie, antické památky i kultura, chuť na dobrou pizzu a touha objevit zase po čase něco nového. To všechno Řím nabízí, ale ve výsledku je to tak roztodivná směsice všeho, že ve mě ještě pořád trochu vře nejistota, s čím jsem se vlastně vrátila.I proto jsem si musela dát pár dní oddych, než se mi to povedlo složit do článku. Květen se nám zdál jako dobrý měsíc…
-
Povodňová turistika v BP
V neděli jsem po několika dnech bez informací zapla zprávy na 24 a nestačila jsem zírat. Ještě den před tím jsem stála pod Parlamentem na břehu Dunaje, koukala dolu a pronášela větu „No jo, je hodně vody, ty kameny ani nejsou vidět.“ Ani v nejmenším jsem netušila, že to, co považuju za hodně vody bude v porovnání s dneškem spíš vyschlá strouha. S nervozitou sleduju, jak se česká kotlina pomalu mění na moře (teď už snad pomalu zase zpátky v krásnou českou kotlinu) a pozoruji, jak se i tady, dál po proudu Dunaje, chystají, co jim řeka přinese. (Ne, geografickou souvislost to nemá, já vím.)
-
Kouzelná světélka a slunce
Jsem překvapená z množstvím sněhu, které se tu na jihu urodilo. Nečekala jsem to a po těch lednových snímcích, které mi zaplnily sociální sítě, jsem už ani nedoufala, že budu mít takové štěstí a zažiji to na vlastní kůži. Nicméně – už jsem si užila, nemůžeme popojet? Asi ne. Včera zase chumelilo, zrovna tak jako v neděli. A jelikož mě včera potěšilo, že jsem se ocitla na titulce blogu (kde se původně všechny BP články nacházely) a zároveň zamrzelo, že odkaz ale vedl do článku s fotkami staženými z netu, ne s mými, rozhodla jsem se dál spamovat se zimní Budapeští. Už proto, že se prostě chci podělit o tu…
-
Zasněžená Budapešť
Ještě včera (předevčírem?) jsem tu psala o jarním vzduchu a dneska vyjdu ven a co nevidím – všude sníh. Sníh, sníh, sníh. Na autech, rozbředlý na chodníku, padající ze šedé oblohy. Začínám si připadat monotonní, tím spíš, že už jsem se zimy nabažila a radostně bych se s ní už loučila. Ale když už se mi poštěstilo vidět opravdu zasněženou (s uvozovkami, žádné závěje, spíš silná vrstva cukrového poprašku) Budapešť, neváhala jsem a vyrazila jsem na lov.
-
Jó reggelt, Budapest!
Téměř dokonale probdělá noc už stejně byla ztracená pro vydatný spánek. Než se bezcílně převalovat v posteli, poslechla jsem budík nastavený napůl z legrace a vstala v půl šesté ráno. V neděli. Tma a hrobové ticho konečně spícího bytu – poslední obyvatelé se vrátili sotva před hodinou z dlouhé noční jízdy.