Debilníme. Ať se nám to líbí nebo ne, hloupneme téměř v přímém přenosu. Jako malá jsem v hlavě musela udržet několik telefonních čísel, různé adresy a nejroztodivnější informace. Dneska spoléhám na mobil. Neustále, pořád, se vším. Pamatuji si svoje telefonní číslo, mámino, protože se od mých deseti let nezměnilo, ale tím končím. Netuším tátovo číslo, absolutně netuším číslo svého Muže. Je to dáno i tím, že česká čísla má dvě a já se nezvládla zorientovat ani v tom, které je soukromé a které pracovní. Whatsappky jedeme přes španělské. A zkrátka ho mám uloženého v mobilu. Jako všechna čísla.