Ani nevím, zda to bylo v době prvního nebo druhého lockdownu, ale asi je to jedno. Nejpozději na jaře jsem se zařekla, že jen co to půjde, vydám se zpátky do Pešti. Naposledy jsem tam byla snad před pěti lety, s duší ještě stále rozjitřenou a s velkými očekáváními. Vrátila jsem se trochu rozmrzelá, výlet se tehdy úplně nevydařil, zejména Muž byl poněkud otráven, bydlení bylo hrozné, uznávám. Zkrátka bylo potřeba to celé napravit. Tentokrát jsme na to šli jinak, už jsme velké děti, užijeme si to. Dvě noci jsme spali na lodi s božským výhledem na Parlament – nejen ráno při snídani, ale i večer z pokoje. Totální snobárna,…